Harry Harrison - Druha olaneta smrti

Když se rudé slunce vyšplhalo nad obzor, na vrcholku duny se objevil Ch’aka — třásl se vztekem.

„Kdo to byl?” zaječel. „Kdo ke mně v n’ci dol’zl?”

Zvolna mezi otroky procházel, vrhal zuřivé pohledy doprava i doleva, ale nikdo se ani nepohnul, pokud se zrovna nemusel vyhnout jeho nebezpečným botám.

„Kdo to byl?” zařval znovu, když se přiblížil k místu, kde ležel Jason.

Pět otroků ukázalo beze slova na Jasona, a Ijale se zachvěla a odtáhla od něho.

Proklínaje zrádce Jason vyskočil a rozběhl se z dosahu hvízdajícího kyje. Měl sice v ruce ostrý roh, ale i tolik soudnosti, že se nepokusil Ch’akovi v přímém souboji postavit. Při letmém ohlédnutí zjistil, že ho Ch’aka dosud pronásleduje — a přitom jen náhodou nezakopl o nohu, kterou nu jeden otrok nastavil do cesty.

Všichni jsou proti němu! Všichni jsou proti všem a nikdo si před nikým nemůže být jist. Zamířil mimo jejich tábor a vyškrábal se na vrcholek písečného přesypu — prudký svah zdolal za pomoci silných travin, kterých se občas přidržoval. Na vrcholku se otočil a skopl Ch’akovi do obličeje písek, aby ho oslepil. Ch’aka reagoval tím, že svižným pohybem stáhl ze zad samostříl, zasadil do něho kovový šíp, a Jason musel prchat dál. Ch’aka mu byl znovu v patách, i když namáhavě lapal po dechu.

Jason začínal pociovat únavu a uvědomil si, že protiútok odkládat dál nemůže. Dostali se už otrokům z dohledu — jejich souboj nebude mít žádné přímé svědky. Začal šplhat po popraskaném skalním svahu, pak se náhle otočil a skočil dolů. To Ch’aku zaskočilo, a když se k němu Jason snesl, stačil napřáhnout kyj jen zpola a švihnout jím stranou. Jason se před úderem sklonil a současně uchopil Ch’aku za ruku s kyjem a trhl s ní, aby využil její setrvačnosti a Ch’aku odhodil.

Když Ch’aka narazil na kameny, s hlavou stočenou k zemi, Jason mu už seděl obkročmo na zádech a pevně mu svíral bradu. Prsty mu přejel po náhrdelníku z různě dlouhých zubů, pak ho uchopil za hustý plnovous a zvrátil mu hlavu k sobě. Najeden dlouhý okamžik, v němž se nezmohl na osvobozující pohyb a převalení, se Ch’akovi krk zcela obnažil a v tomto okamžiku zabořil Jason ostrý roh hluboko do měkkého místa na krku. Na ruku mu vytryskla teplá krev, Ch’aka se pod ním hrozivě pohnul — a vydechl naposled.

Jason se zvolna vztyčil, najednou pocítil velkou únavu. Protagonisty výjevu byli jen on a jeho obě. Foukal ostrý, studený vítr, který unášel šustící zrnka písku a zmrazoval pot na čele. Povzdechl si, otřel krví potřísněné ruce o písek a začal mrtvolu svlékat. Když uvolnil a stáhl chránič hlavy, upevněný silnými popruhy, zjistil, že Ch’aka se ze středního věku těšil už před delší dobou. Plnovous měl místy šedivý a silně prořídlé vlasy šedivé zcela. Obličej a bezvlasá část hlavy vynikaly smavou bledostí, protože je neustále zakrýval chránič.

Trvalo dlouho, než se mu podařilo všechny chrániče a výztuže stáhnout a než se do nich zasoukal sám. Pod kůží a pařátovými návleky na nohou objevil svoje boty, špinavé, ale nerozbité. Radostně si je natáhl. A když nakonec vydrhl chránič hlavy pískem a připevnil si jej, Ch’aka se znovu narodil. Mrtvola na písku patřila prostě nějakému otrokovi. Jason vyhloubil mělký hrob, uložil do něho mrtvolu a zasypal jej.

Pak, obtěžkán zbraněmi, vaky a samostřílem a s kyjem v ruce, vydal se rozvážným krokem zpátky k čekajícím otrokům. Jakmile se objevil, otroci se loudavě zvedli a zformovali řadu. Jason si povšiml, že si ho Ijale úzkostlivě prohlíží, že se snaží zjistit, kdo souboj vyhrál.

„Jedna nula pro návštěvníky!” zvolal, a Ijale mu oplatila nevýrazným, polekaným úsměvem, než se odvrátila. „Všichni čelem vzad a pochodem zpátky, odkud jsme přišli. Pro vás otroky svítá nový den. Vím, že tomu ještě nevěříte, ale chystají se velké změny.”

Hvízdal si, když se loudal za řadou a radostně okusoval první kreno , které našli.

Navečer rozdělali na pobřeží oheň a Jason se posadil zády k bezpečí oceánu. Chránič hlavy si sundal — ta strašnost ho bolestivě tlačila do hlavy — a zavolal k sobě Ijale.

„Slyš’m, Ch’aku. Jak si přej’š.”

Spěšně k němu přiběhla, natáhla se na písek a začala ze sebe stahovat pásy ze surové kůže.

„Ty máš ale o mužích mínění!” vybuchl Jason. „Posaď se — chci si s tebou jenom popovídat. A jmenuju se Jason, ne Ch’aka.”

„Ano, Ch’ako,” řekla a vrhla krátký pohled na jeho obnaženou tvář, pak se odvrátila. Zabručel a přistrčil jí košík s krenoj .

„Koukám, že změnit zdejší společenský pořádek nebude nic jednoduchého. Řekni mi, zatoužilas někdy ty sama nebo někdo z ostatních po svobodě?”

„Co to je?”

„No — tím jsi mi vlastně odpověděla. Když má člověk svobodu, nemůže být otrokem ani otrokářem, a může jít, kam chce, a dělat, co se mu zlíbí.”

„To se mi nel’bi,” otřásla se. „Kdo by se o mě star’1? Jak bych nal’zla krenoj ? Nal’zt krenoj , to m’si byt moc otr’ku pohr’madě jen jed’n by hlad’věl.”

„Když budeš svobodná, můžeš se spojit s jinými svobodnými lidmi a hledat krenoj společně.”

„To je pit’most. Jak jed’n otr’k kreno nal’zne, sni ho a nep’děli dr’he, když ho pan ned’nuti. Ja jim r’da.”

Jason se poškrábal v rašícím plnovousu. „Všichni rádi jíme, ale to neznamená, že musíme být otroky. Ale koukám, že dokud tady u vás nedojde k radikálním změnám, nebudu mít s osvobozováním člověka moc štěstí. Zatím se raději svěřím bezpečnostním vynálezům a la Ch’aka, abych zůstal naživu.”

Zvedl ze země kyj a odkráčel do tmy — tiše obcházel tábor, dokud nenašel dostatečně prostornou vyvýšeninu s příkrými stěnami. Řídil se hmatem, když vytahoval z vaku kolíčky a zasazoval je do řady, aby do jejich vidličkových výřezů pečlivě natáhl kožené řemínky. Konce řemínků upevnil k citlivě vyváženým kovovým zvonkům, které se při sebemenším doteku rozeznívají.

Ráno pokračovali v pochodu. Dorazili k hraniční kupě kamení, a když se otroci u ní zastavili, Jason jim dal znamení, aby šli dál. Ti ochotně vyhověli v radostném očekávání, že se stanou svědky zajímavého souboje o nárok na území, na které neoprávněně vstoupili. Jejich naděje se začaly naplňovat, když o něco později zahlédli na pravé straně v dálce řadu otroků, z níž se oddělila jedna postava a zamířila k ním.

„Nen’vidim tě, Ch’ako!” řval za běhu Fasimba, ale tentokrát to, co křičel, mínil smrtelně vážně. „Ch’dit na me uz’mi! Zab’ju tě!”

„Ještě ne!” zahalekal v odpověď Jason. „A nenávidím tě, Fasimbo. Promiň, že jsem zapomněl pozdravit. Nechci z tvého území ani kousek, a stará úmluva, a se týká čehokoli, stále platí. Chci s tebou jenom mluvit.”

Fasimba se zastavil, ale kamennou palici měl připravenou k použití, tvářil se vrcholně podezřívavě. „Maš n’vy hlas, Ch’ako.”

„Jsem nový Ch’aka — starý Ch’aka odpočívá pod kytičkami. Chci od tebe koupit jednoho otroka, pak odtáhneme.”

„Ch’aka boj’val pr’ma. Ty m’siš byt d’bry boj’vnik, Ch’ako!” Zatřásl hněvivě palicí. „Ale ne tak d’bry jak ja!”

„Ty jsi špička, Fasimbo — devět z deseti otroků tě chce za pána. Koukej, raději pojďme k věci, a já pak odtud se svou sebrankou hned vypadnu.” Rozhlédl se po řadě přibližujících se Fasimbových otroků, hledal očima Mikaha. „Chci zpátky toho otroka, co měl v hlavě díru. Výměnou ti dám dva otroky, které si vybereš. Co ty na to?”