Blake Pierce - Ještě Než Zabije

„Já vím,“ řekla Mackenzie a tentokrát už se k němu natáhla. Položila mu dlaň na rameno a on se za to zdál být vděčný. Měla pocit, že se strašlivě potřeboval vybrečet, ale zároveň to sám sobě nechtěl dovolit, dokud kolem budou cizí lidé.

„Detektive Portere,“ řekla Mackenzie. Zamračený Porter se pomalu vrátil k ní a Kevinovi. „Máte nějaké další otázky?“ Během druhé věty však neznatelně zakroutila hlavou a doufala, že to pochopí.

„Ne, myslím, že tady jsme skončili,“ řekl Porter.

„Dobrá,“ reagovala Mackenzie. „Ještě jednou vám, kluci, moc děkujeme za váš čas.“

„Ano, díky,“ přidal se Porter a následoval Mackenzie pryč z obýváku. „Jennifer, máte moje telefonní číslo, takže pokud by vás napadlo cokoliv, co by nám mohlo pomoci, určitě se mi ozvěte. I ty nejmenší a zdánlivě nepodstatné detaily mohou něco znamenat.“

Jennifer kývla na souhlas a chraptivě dodala: „Díky.“

Mackenzie s Porterem vyšli ven z bytu a po několika dřevěných schodech sestupovali dolů a na parkoviště. Když byly v dostatečné vzdálenosti a mohli si být jistí, že je nebude slyšet, přistoupila Mackenzie k Porterovi blíže. Cítila, že se na ni strašně zlobí, cítila to skoro jako kdyby z něj sálalo vedro, ale stejně to ignorovala.

„Mám stopu,“ začala. „Kevin říkal, že jeho matka se pokoušela domoci soudního zákazu proti někomu v práci. Stalo se to loni. Říkal, že to bylo jediné období, kdy na ní jasně viděl, že je naštvaná.“

„Skvěle,“ řekl Porter. „To znamená, že z toho, jak jste podkopala mojí snahu, aspoň vzešlo něco dobrého.“

„Já jsem nic nepodkopala,“ bránila se Mackenzie. „Prostě jsem viděla, že komunikace mezi vámi a jejím starším synem vázne, tak jsem to zkusila po svém.“

„Pitomost,“ řekl Porter. „Přímo před těmi dětmi a jejich tetou jste ze mě udělala blbce.“

„To není pravda,“ řekla Mackenzie. „A i kdyby to pravda byla , copak na tom záleží? Vy jste s těmi dětmi mluvil jak s idioty, co snad ani neumí anglicky.“

„Vaše chování bylo jasnou ukázkou nedostatku úcty,“ pokračoval Porter. „Dovolte mi připomenout, že já tuhle práci dělám déle, než vy vůbec víte o světě. Pokud bych potřeboval vaši pomoc, tak bych vám to sakra řekl.“

„Vy jste to ukončil, Portere,“ odpověděla. „Byl konec, vzpomínáte? Už nebylo co podkopávat. Byl jste na odchodu a rozhodl jste o tom sám. A bylo to špatné rozhodnutí.“

V tom okamžiku došli k autu. Porter jej odemkl, otevřel si dveře a potom se zastavil a podíval se přes střechu na Mackenzie.

„Až se vrátíme zpátky na stanici, tak jdu za Nelsonem a vznesu požadavek na přidělení nového parťáka. Tohohle disrespektu už mám dost.“

„Disrespektu,“ opakovala Mackenzie a kroutila přitom hlavou. „Vy ani nevíte, co to slovo znamená. Proč se místo toho radši nepodíváte, jak se mnou vy zacházíte.“

Porter si roztřeseně povzdechnul, nasednul do auta a už nic neříkal. Rozhodnuta nechat Porterovu napjatou náladu na pokoji, Mackenzie také nasedla. Podívala se zpátky k bytu a přemýšlela, jestli si Kevin už dovolil rozbrečet se. Koneckonců, ta propast, která se mezi ní a Porterem rozevírala čím dál více, nakonec nebyla pro případ vůbec důležitá.

„Chcete jim to oznámit?“ zeptal se Porter, silně nespokojený, že jej jeho parťačka právě obchází.

„Ano,“ odpověděla a sáhla po svém telefonu. Když na něm vytáčela Nelsonovo číslo, nemohla si pomoci, aby necítila určitý pocit uspokojení. Rok starý soudní zákaz a nyní je Hailey Lizbrooková mrtvá.

Máme tě, ty hajzle, pomyslela si.

Zároveň se však nemohla ani zbavit dojmu, že vyřešení téhle záležitosti nemůže být tak jednoduché, jak se momentálně zdá.

Mackenzie dorazila domů v 10:45 a byla strašlivě unavená. Byl to dlouhý a vyčerpávající den, ale ona stejně věděla, že bude mít problém usnout. Její mysl se musela neustále zaobírat tím, co jí pověděl Kevin Lizbrook. Už o tom volala Nelsonovi a ten ji ujistil, že přiměje někoho z oddělení, aby zavolal do toho strip klubu i právnické firmy, se kterou Hailey Lizbrooková ten soudní zákaz vyjednávala.

Její mysl nebyla schopna se uklidnit, a tak si Mackenzie zapnula hudbu, z ledničky vyštrachala plechovku s pivem a rozhodla se naložit do vany. Nebyla sice na koupele nijak vysazená, ale po dni, jako byl tento, o to všechny svaly jejího těla jenom škemraly. Zatímco se vana plnila horkou vodou, procházela Mackenzie domem a uklízela. Zack očividně čekal doma do poslední chvilky, než musel jít znovu do práce, a všechno nechal tak, jak to zrovna leželo.

Se Zackem se sem nastěhovali zhruba před rokem a snažili se ve svém vztahu dělat všechny potřebné kroky k tomu, aby co nejvíce oddálili svatbu. Mackenzie cítila, že je na sňatek už připravená, ale Zack se toho očividně děsil. Byli spolu už osm let, a zatímco první dva roky byly prostě úžasné, od třetího se vše neslo ve znamení monotónnosti a Zackova strachu být zase sám, anebo se oženit. Pokud by bylo možné zůstat někde mezi, byl by pravděpodobně nejšťastnější.

Když teď sebrala dva špinavé talíře a překročila Xbox rozházený po zemi, napadlo ji, jestli náhodou nemá tohohle mezidobí akorát tak dost. Aby toho nebylo málo, nebyla si ani jistá, jestli by si Zacka vůbec vzala, kdyby ji zítra požádal o ruku. Znala jej příliš dobře, dokázala si představit, jak by manželství s ním vypadalo, a nijak příjemná představa to nebyla.

Jednoduše řečeno, zasekla se ve vztahu bez budoucnosti s partnerem, který si jí nevážil. V práci to navíc nebylo o nic lepší. Většina kolegů si jí nevážila stejně tak. Jako kdyby se celý její život zasekl na mrtvém bodě. Věděla, že musí udělat změny, jenže to ji právě děsilo. A vzhledem k tomu, jak tvrdě pracovala, na něco takového jednoduše neměla energii.

Mackenzie se vrátila do koupelny a vypnula vodu. Pára stoupající z vany ji zvala. Mackenzie se svlékla, podívala se na sebe do zrcadla a znovu zalitovala, že promrhala tolik času ze svého života s člověkem, který se k ní doopravdy nechtěl uvázat. Ne, že by sama pro sebe nebyla atraktivní. Její tvář byla hezká (možná vypadala o něco lépe, když měla vlasy svázané do culíku) a její figura také nebyla k zahození. Z výcviku si ji udržovala štíhlou a docela i svalnatou. Její břicho bylo ploché a tvrdé – Zack dokonce občas vtipkoval, že její svaly na břiše působí výhružně.

Vklouzla do vany a pivo položila na malý stolek vedle. Zhluboka a spokojeně vydechla, jak se teplo z vody začalo prolínat do jejího těla. Zavřela oči a snažila se relaxovat, ale vzpomínka na oči Kevina Lizbrooka se k ní neustále vracela. Takové množství koncentrovaného smutku bylo téměř nesnesitelné a Mackenzie jej navíc kdysi sama zažila. Jediný rozdíl byl, že ona už mezitím měla čas jej zasoukat někam do zadních místností svého srdce.

Po chvíli začala dřímat, ale i v polosnech ty oči pořád viděla. Najednou měla pocit, že tu není sama. Jako kdyby Hailey Lizbrooková byla v místnosti spolu s ní a nepřestávala ji prosit, aby její vraždu vyřešila.

Zack přišel domů o hodinu později. Rovnou z dvanáctihodinové směny na místní textilní továrně. Pokaždé, když z něj ucítila pach barvy, potu a tuku, připomnělo jí to, jak málo ambicí Zack v životě měl. Mackenzie jeho práce jako taková nijak nevadila; byla to úctyhodná dřina, stvořená pro muže silných zad a pevné vůle. Jenže Zack měl bakalářský titul a kdysi i uvažoval o získání magisterského diplomu, po kterém by se stal učitelem. Ten plán skončil před pěti roky a on od té chvíle trčel v roli vedoucího směny v té továrně.