Blake Pierce - Dokonalá Lež

„Jaká další věc?“

„Vždyť víš, to, jak jsme vlastně přátelští kolegové, ale zároveň taky kamarádi, kteří spolu ovšem občas upadají do rozpaků, protože je tam možná i něco víc? Není to jen moje představivost, že ne?“

Jessie se na dlouhý okamžik odmlčela. Pokud odpoví upřímně, věci se nenávratně změní. Ryan před ni však vyložil na stůl všechny karty. Bylo by od ní zbabělé, kdyby neudělala to samé.

„Ne, není to jen tvoje představivost.“

Hernandez se nejistě zasmál, což se vzápětí proměnilo v nezastavitelný, uslzený kašel.

„Jsi v pořádku?“ starala se.

„Jo, já jen… byl jsem dost nervózní zmínit tu poslední část.“

Chvíli jen v tichosti seděli, zatímco se proplétal dopravou na Sunset Boulevard a pokoušel se najít parkovací místo.

„Takže takhle se to má?“ prolomila nakonec mlčení Jessie.

„Takhle se to má,“ přisvědčil a zaparkoval.

„Víš co,“ poznamenala vlídným hlasem. „Nejsi zdaleka takový drsňák, za jakého jsem tě původně považovala.“

„To je všechno jen přetvářka,“ opáčil napůl žertem, ovšem očividně jen napůl.

„Mně se to celkem líbí. Působíš tak míň… nepřístupně.“

„Asi díky.“

„Pravděpodobně bychom si o tom měli promluvit trochu důkladněji,“ konstatovala.

„To by nejspíš bylo rozumné,“ souhlasil. „Máš na mysli až potom, co se podíváme na tu mrtvolu nahoře, že jo?“

„Ano, Ryane. Nejdřív mrtvola. Až potom nepříjemný rozhovor.“

V Jessiině hlavě jako by se najednou rozsvítila žárovka.

Sotva zabouchla dveře od auta a upřela zrak na budovu, v níž se momentálně nacházela mrtvá žena, okamžitě se jí vyčistila mysl. Všechny myšlenky na vražedné otce, osiřelé nevlastní sestry a napůl romantické vztahy rázem ustoupily do pozadí.

Stáli s Ryanem na chodníku u křižovatky ulic Sunset a Vine a rozhlíželi se po okolí. Ocitli se v samém srdci Hollywoodu. Jessie tu byla už mnohokrát, dosud pokaždé ovšem jen proto, aby si zašla na večeři, na koncert nebo shlédnout film či živé představení. Nikdy na něj nepohlížela jako na místo, kde pracují, bydlí a patrně také umírají obyčejní lidé.

Poprvé si teď všimla, že se mezi kancelářskými mrakodrapy, restauracemi a divadly spousta budov nijak neliší od těch smíšených v její čtvrti, které měly v přízemí různé obchůdky a v ostatních patrech byty a garsonky.

Tak například na konci ulice viděla desetipatrový bytový komplex, pod nímž byla prodejna Trader’s Joe. Naproti přes ulici se zase nad Solstice Fitness Center tyčilo nejméně dvacet dalších pater. Jessie napadlo, zda nájemníci dostávají členství zdarma, nicméně o tom silně pochybovala. Tahle posilovna byla neuvěřitelně drahá.

Komplex, v němž bydlela oběť, působil podstatně méně luxusně. V prvním patře sídlilo několik restaurací a jógové studio. Měli zde ale i lékárnu Walgreens a domácí potřeby Bed, Bath & Beyond. Po cestě k hlavnímu vchodu museli Ryan s Jessie obejít řadu bezdomovců, kteří se usadili na chodníku podél vnější stěny budovy. Většina z nich se ještě neprobudila, jen jedna postarší žena tam seděla se zkříženýma nohama a něco si pro sebe mumlala.

Bez komentáře kolem ní prošli a dorazili ke vstupu do domu. Ve srovnání s Jessiiným bytovým komplexem tu bezpečnost stála za starou belu. Vchod sice střežil prosklený vestibul, jímž šlo projít pouze s přístupovou kartou, a k přivolání výtahu člověk potřeboval další, ovšem sotva se Jessie s Ryanem přiblížili ke vchodu, jeden z nájemníků jim podržel otevřené dveře, a aniž by se na něco ptal, vlastní kartou přejel po senzoru u výtahu. Jessie si zde i ve vestibulu všimla bezpečnostních kamer, vypadaly ale vcelku lacině. Ryan zmáčkl tlačítko do osmého patra. Během pár vteřin vystupovali u cíle a za celou dobu je nikdo nezastavil.

„To šlo hladce,“ prohodil Ryan, když kráčeli venkovní chodbou směrem k policejní pásce a několika přešlapujícím strážníkům.

„Až moc hladce,“ podotkla Jessie. „Vím, že co se týká osobní bezpečnosti, jsem tak trochu šílenec. Ovšem tady je to katastrofa. Zvlášť na to, v jaké čtvrti se nacházíme.“

„Už je to tu mnohem bezpečnější než před dvaceti lety,“ připomněl jí Ryan.

„Pravda. Ale jenom proto, že se na každém rohu nevystavují děvky a drogoví dealeři, to ještě neznamená, že tady z toho teď mají Disneyland.“

Ryan neodpověděl, protože v tu chvíli došli k bytu oběti. Vytáhl svůj detektivní odznak, zatímco Jessie se prokázala kartičkou profilistky LAPD.

„Detektivové z hollywoodského oddělení už tu byli i skončili,“ podivil se zmatený policista.

„My si to jen chceme prověřit pro speciální sekci vražd,“ lhal Ryan. „Děláme to hlavně jako laskavost pro našeho kapitána. Moc by nám pomohlo, kdybyste nám našel někoho, kdo by nás mohl provést po místě činu, i když se bude muset opakovat.“

„Žádný problém,“ odvětil strážník. „Místo činu má na starost strážník Wayne. Zavolám vám ho.“

Zatímco vysílačkou sháněl zmíněného policistu, Jessie se rozhlížela kolem sebe. Vchodové dveře byly nyní otevřené, stejně jako vedlejší okno. Zajímalo by ji, zda je tak i našli. Stěží si dokázala představit, že by svobodná žena v srdci Hollywoodu nechala otevřené okno, zvlášť když k němu vedl volný přístup z venkovní chodby. Tím by si o potíže málem říkala.

Byt oběti ležel na opačné straně patra než výtahy. Celé podlaží mělo tvar hranatého písmene C, takže lidé naproti měli přes volné prostranství mezi chodbami na její jednotku nezakrytý výhled. Ráda by věděla, jestli už si s obyvateli těchto bytů někdo promluvil.

V tom okamžiku se zevnitř vynořil postarší uniformovaný policista, aby je pozdravil. Měl podsaditou postavu a pokročilou pleš. Těch pár vlasů, co mu zbývalo, se mu potem lepilo k hlavě. Vypadal, jako by před nedávnem oslavil čtyřicítku, a vyzařoval auru člověka, který už v životě viděl úplně všechno, což mohlo být buď plus, anebo mínus, podle toho, jak se s tím rozhodl naložit.

„Strážník John Wayne,“ představil se a natáhl ruku k Ryanovi. „Už jsem na to slyšel všechny vtipy, jaké existují, takže se nemusíte obtěžovat. Jak vám můžu pomoct?“

„Jako byste mu z oka vypadl,“ neodpustil si Ryan.

Jessie ho dloubla do paže, načež obrátila pozornost zpět k policistovi. Toho detektivova poznámka nijak nerozhodila.

„Omlouvám se, strážníku Wayne,“ řekla. „Děkujeme, že jste si na nás udělal čas. Víme, že hollywoodští detektivové už místo činu vyšetřili. Stejně jsme ale doufali, že byste nás jím mohl provést. Tento případ má jisté znaky, které se shodují s něčím, na čem zrovna pracujeme. Rádi bychom tedy vyloučili potenciální spojitost.“

„Ale jistě, pojďte dál,“ pozval je, ustoupil dovnitř a podal jim plastové návleky na boty, aby se mohli připravit ke vstupu.

Nasadili si je spolu s rukavicemi a vešli do bytu.

„Některé její věci si už odnesli jako důkazy,“ informoval je Wayne. „Můžu vám nicméně dát podrobný seznam.“

„Něco, co vás zaujalo?“ chtěl vědět Ryan.

„Pár věcí,“ odvětil strážník. „Žádné známky násilného vniknutí. V peněžence měla peníze. Její telefon jsme našli na nočním stolku.“

„Kdyby vám to nevadilo,“ požádala Jessie, „ráda bych místo nejdřív posoudila bez jakýchkoliv předchozích informací, než nám sdělíte další poznatky.“