Минуц. Фел. Octav. 31. 35; Иоан. Злат. слов. 1 к Феод. падш., в Хр. Чт. 1844, 1, стр. 367 и след.
Вас. вел. бесед. на Пс. XXXIII, п. 8, в Тв. св. Отц. V, стр. 302; Иоан. Злат. in Hebr. homil. 1, 4.
Тертулл. Apolog. 47. 48; Августин. de civ. Dei XX, 16.
Ориген. de princip. II, 10, n. 4. 5; Амврос. in Luc. lib. VІI, n. 205. Иероним. in Eph. V, 6; in Is. c. XLVI.
Aвгycmuн. de civit. Dei XXI, 9, n. 2; 10, n. 1.
Слов. к Феод. падш. 1, в Хр. Чт. 1844, 1, 361. 366–367.
Вас. вел. письм. к падш. деве XLVI, в Тв. св. Отц. X, 131.
Прав., кратко излож., отв. на вопр. 207, в Тв. св. От. IX, 346–347.
Слов. на второе пришеств. Господа, Тв. св. Отц. XII, 390.
Слов. на честн. крест и на втор. приш. Господь., там же XIV, 50; снес. стр. 18.
на Рим. бесед. V, стр. 84, по русск. пер.
Слов. к Феод. падш. 1, в Хр. Чт. 1844, 1, 413.
Tunc saevieudi plurima genera… Hos, quibus recusata nox Domini et imperia fuere comtempta, disparibus coercet exitiis, proque merito salutis exactae vires suas suggerit, dum par sceleri discrimen imponit… et caet. (lib. de laud. Martyr.).
Si tolerabilius erit terrae Sodomorum et Gomorrhaeorum, quam illi civitati, quae non receperit Evangelium: ergo et inter peccatores diversa supplicia sunt (Comment, in Matth. X).
Nec dubitandum est, poenas ipsas, quibus cruciabuntur (damnati), pro diversitate criminum, diversas esse (De baptism. IV, 19).
Apud. Harduin. Concil. T. IV, соl. 66; Никиф. Калл. Hist, eccles. XVII, с. 28.
Привод. у св. Иоанн. Дамаск. Eclog. litt. Ψ, tit. 1.
Евсев. Церк. ист. IV, гл. 15, стр. 213.
χολασθησομένους τόν άπέραντον αιώνα. Apol. 1, c. 28.
Adv. haer. IV, с. 28.
Ibid. V, c. 27.
Огл. поуч. ХVIII, n. 19, стр. 422–423.
Прав., кратко излож., отв. на вопр. 207, в Тв. св. Отц. IX, 345. Снес. примеч. 2069.
Слов. к Феодор. падш. 1, в Хр. Чт. 1844, 1, 365–366. 367–368.
Apolog. с. 18. 45: aeternam ab Eo poenam providemus…, pro magnitudine cruciatus, non diuturni, verum sempiterni, Eum timentes.
Ad Autolic. 1, c. 14.
…nec erit, unde habere tormenta vel roquiem possint aliquando vel finem (lib. ad Demetrian.; cfr. epist. XV. LV).
Минуц. Фел. Octav. с. 35; Иппол. adv. Graec. et Plat. c. 3; Афанас. in Ps. XLIX, 22.
«Уделом вторых (грешников), кроме прочего, будет мучение, или вернее сказать, прежде всего прочего, отвержение от Бога и стыд в совести, которому не будет конца» (слов., говорен. в присут. отца, Тв. св. Отц. II, 56).
Илар. Comment. in Matth. V, n. 12; Иероним. in Matth. XXIV, 46; Кирил. алекс. in Jes. LXV, 11, lib. V, T. VI; Феодорит. in Ps. XCIII, 13; Августин. de eivit. Dei XXI, 17. 21. 26, n. 6.
Apolog. 1, n. 10, в Хр. Чт. 1825, ΧVIΙ, 22–23.
Epist. IV.
Слов. за втор. пришест. Господа, в Тв. св. От. ХIII, 403–404.
Письм. к Кесар. монах. VIII, там же X, 42.
Слов., говор. в присут. отца, там же II, 56.
Слов. о поставл. епископ., там же II, 174–175. И еще: «в сие–то общее (для всех Бож. Лиц) имя веруй, успевай и царствуй (Пс. 44, 5), и прейдешь отсюда в тамошнее блаженство, которое, по моему разумению, есть совершеннейшее познание Отца и Сына и Св. Духа» (слов. прот. ариан, там же III, 182).
Слов. к Феод. падш. в Хр. Чт. 1844, 1, 370–372.
Феоф. ad Antol. I, 7. 14; Афинаг. Legat. pro Christ. c. 12, 31; Ирин. adv. haer. V, 20, n. 5, 7; Клим. алекс. Strom. 1, 19; V, 1.
Ibimus eo, ubi paradisus est jucunditatis, ubi… sola Dei fulgebit claritas…; ibimus eo, ubi servulis suis Dominus Jesus mansiones paravit… et caet. (De bono mortis, c. 11. 12). Illic bona omnia, illic cuncta felicia, illic prospera universa…; famem nemo sentiet, lacrimae detergentur, timor nullus… (De poenit. c. 30).
Haec haereditas sancti est: vita, et incorruptio, et regnum, et coeterna Deo habitatio (Tract. in Ps. LX).
Quanta erit illa felicitas, ubi nullum erit malum, nullum latebit bonum, vacabitur Dei laudibus, qui erit omnia in omnibus (De civit. Dei XXII, 30).
Иппол. adv. Graec. n. 3; Ориг. de princip. II, 11, n. 2; in Joann. T. 1, n. 16; Григ. нисск. Catech. c. 40.
Multae mansiones apud Patrem, quoniam et multa membra in corpore (Adv. haer. III, 19, n. 3).
Οταν άπόθη τό θνητόν και ενδύση την αφθαρσίαν, τότε όψει κατ’ αξίαν τον Θεον (Ad Autolyc. 1, 7).
Strom. VI, 13, in Opp. T. III, p. 300.
Omnes (erimus) apud Deum unum, licet merces varia, licet multae mansiones penes Patrem eundem (De monog. c. 10).
Plures mansiones diversae dignitati habitantium praeparantur... (Tract. in Ps. LXIV).
In 1 Corinth. XV, 41.
De civit. Dei XXII, 30, n. 2.
O блаж. обител., в Тв. св. Отц. XIV, 496.
Толков. на Ис. IV, 5, там же VI, 182.
Читать дальше