Blake Pierce - Hlídaná

Děje se mu to také? Všimla si, že několikrát odvrátil pohled.

Potom, během přestávky v konverzaci, Ryan dopil pivo a řekl, "Podívej, omlouvám se, že musím odejít, ale ráno mám přednášku a musím trochu studovat."

Riley byla ohromená.

Cožpak to na ni nevyzkouší?

Ne, pomyslela si. Na to je příliš na úrovni.

Ne, že by ho nezajímala – byla si jistá, že ho zaujala.

Ale moc dobře věděl, že na ni nemůže moc rychle.

Působivé, pomyslela si.

Podařilo se jí odpovědět, "Jo, já taky."

Usmál se upřímným úsměvem.

"Bylo hezké tě poznat, Riley Sweeneyová."

Riley se usmála.

"Taky jsem tě ráda poznala, Ryane Paigei."

Ryan se zasmál a řekl, "Ach, nezapomněla jsi."

Beze slova vstal a odešel.

Rileyny myšlenky se honily vším, co se nestalo. Nevyměnili si telefonní čísla, nezmínila, na které koleji bydlí a stále ještě neměla ani ponětí, kde žije on. A dokonce ji ani nepožádal o další schůzku.

Nebylo to kvůli tomu, že by očekával, že ke schůzce nedojde, tím si byla jistá.

Ne, prostě si věřil. Byl si jistý, že jejich cesty se brzy opět zkříží a čekal, až začne působit chemie.

A Riley věřila, že měl pravdu.

Vtom uslyšela Trudyn hlas.

"Hej, Riley! Kdo byl ten roztomilý chlap?"

Riley se otočila a viděla Trudy sestupovat po schodech, nesla plný džbán piva v jedné ruce a hrnek v druhé. Tři dívky z jejich kolejí se táhly za ní. Všechny vypadaly dost opile.

Riley neodpověděla na Trudynu otázku. Jen doufala, že Ryan už je z doslechu.

Jak se dívky blížily ke stolu, Riley se zeptala ...

"Kde je Rhea?"

Trudy se dívala všude kolem.

"Nevím," řekla skřehotavým hlasem. "Kde je Rhea?"

Zeptala se jedna z dívek, "Rhea se vrátila zpět na kolej."

"Cože?" Zeptala se Trudy. "Ona odešla a neřekla mi to?"

"Říkala ti to," vmísila se do hovoru další dívka.

Dívky se chystaly vlézt k Riley do boxu. Než aby ji tam uvěznily, Riley vstala ze svého křesla.

"Měly bychom všechny jít domů," řekla.

S vlnou protestů se dívky usadily, chichotaly se a očividně se připravovaly na dlouhou noc.

Riley se vzdala. Šla nahoru a ven hlavním vchodem. Venku se zhluboka nadechla chladného, čerstvého vzduchu. Byl březen a zde v údolí Shenandoah ve Virginii bylo někdy chladno, ale chlad byl po dusném, zakouřeném baru vítanou změnou.

Zpět na kolej to byla krátká, dobře osvětlená procházka. Měla pocit, že večer dopadl docela dobře. Měla jen skleničku vína, jen tolik, aby se uvolnila a pak tam byl také ten chlápek ...

Ryan Paige.

Usmála se.

Ne, nezapomněla jeho jméno.

*

Riley spala hlubokým spánkem, žádné sny se jí nezdály, až ji náhle něco něco vzbudilo.

Co? říkala si.

Zpočátku si myslela, že jí možná někdo třese za rameno.

Ale ne, to nebylo ono.

Když se díval do tmy svého pokoje na koleji, zaslechla ten zvuk znovu.

Výkřik.

Hlas plný hrůzy.

Riley věděla, že se stalo něco strašného.

Riley byla z postele a na nohou ještě než byla plně při vědomí.

Ten zvuk byl hrozný.

Co to bylo?

Když rozsvítila světlo u postele, známý hlas reptal přes místnost, "Riley – co se děje?"

Trudy ležela na své posteli plně oblečená, rukama si chránila oči před světlem. Zřejmě tam padla ve stavu silné opilosti.

Riley spala navzdory příchodu spolubydlící.

Ale teď byla vzhůru.

Stejně tak i ostatní na koleji. Slyšela z pokojů v okolí volat vystrašené hlasy.

Riley se dostala do pohybu, strčila nohy do pantoflí, oblékla si šaty a otevřela dveře jejich pokoje. Vyšla do chodby.

Ostatní dveře v chodbě se otevřely. Dívky vystrkovaly hlavy ven, ptaly se, co se stalo.

A Riley věděla alespoň o jedné věci, která nebyla v pořádku. Uprostřed chodby byla na kolenou zhroucená dívka a vzlykala.

Riley se k rozběhla.

Heather Gloverová, uvědomila si.

Heather s nimi byla v Kentaurově doupěti. Ještě tam byla s Trudy a ostatními, když Riley odešla.

Teď Riley věděla – byla to Heather, kterou slyšela křičet.

Také si vzpomněla ...

Heather je Rheina spolubydlící!

Riley sáhla po vzlykající dívce a skrčila se vedle ní.

"Co se děje?" zeptala se. "Heather – co se stalo?"

Vzlykající a dusící se Heather ukázala na otevřené dveře vedle ní.

Podařilo se jí zalapat po dechu ...

"Rhea. Ona je – "

Heather najednou začala zvracet.

Riley uhnula před zvratky, postavila se a nahlédla dveřmi do místnosti. Ve světle z chodby viděla něco rozprostřeného na podlaze – tmavou tekutinu. Nejdřív si myslela, že to je rozlitý nealkoholický nápoj.

Pak se otřásla ...

Krev.

Kaluž krve už předtím takhle viděla. Nebylo pochyb o tom, že je to něco jiného.

Vstoupila do dveří a rychle zjistila, že Rhea leží na posteli oblečená a s otevřenýma očima.

"Rheo?" Řekla Riley.

Naklonila se blíž. Pak se začala dávit.

Hrdlo Rhey bylo podříznuté téměř od ucha k uchu.

Rhea byla mrtvá – tím si byla Riley jistá.

Nebyla to první zavražděná žena, kterou v životě spatřila.

Pak Riley uslyšela další výkřik. Na chvíli uvažovala, zda výkřik není její vlastní.

Ale ne – přicházelo to zpoza jejích zad.

Riley se obrátila a ve dveřích stála Gina Formarová. Také byla oné noci v Kentaurově doupěti na párty. Teď měla vypoulené oči a třásla se po celém těle, bledá šokem.

Riley si uvědomila, že ona sama je pozoruhodně klidná, vůbec neměla strach. Také věděla, že je pravděpodobně jediným studentem na celém patře, který nepanikaří.

Bylo na ní zajistit, aby se situace ještě nezhoršila.

Riley jemně vzala Ginu za ruku a vedla ji ze dveří. Heather tam byla stále na podlaze a zvracela, stále vzlykala. A další kolemjdoucí studenti se začali trousit do místnosti.

Riley zavřela dveře místnosti a postavila se před ně.

"Nechoďte sem!" zaječela na blížící se dívky. "Běžte pryč!"

Riley byla překvapena silou a autoritou svého vlastního hlasu.

Děvčata uposlechla, vytvořila kolem pokoje stěsnaný půlkruh.

Riley znovu zakřičela, "Zavolejte někdo záchranku!"

"Proč?" zeptala se jedna z dívek.

Na podlaze krčící se Heather Gloverové se od louže zvratků podařilo zaskřehotat ...

"To je Rhea. Byla zavražděna."

V chodbě náhle explodovaly divoké dívčí hlasy – některé křičely, některé lapaly po dechu, jiné vzlykaly. Pár dívek se znovu prodralo do místnosti.

"Držte se zpátky!" Zopakovala znovu Riley, přičemž stále blokovala dveře. "Zavolejte záchranku!"

Jedna z dívek, které vlastnila malý mobilní telefon, jej držela v ruce. Začala volat.

Riley tam stála a přemýšlela ...

Co mám udělat teď?

Jistá si byla jen jedinou věcí – nemůže do místnosti s tělem vpustit ani jednu dívku. Na patře byla už tak dost velká panika. Bylo by to jenom horší, kdyby více lidí spatřilo, co se v pokoji skrývá.

Byla si také dost jistá, že by neměl nikdo chodit ...

Kam?

Na místo činu, uvědomila si. Ten pokoj byl místem činu.

Vzpomněla si – byla si jistá, že to zná z filmu nebo z televize – že by policie chtěla ponechat místo činu netknuté.

Mohla jen čekat – a držet všechny stranou.

A zatím se jí to dařilo. Půlkruh studentů začal řídnout a dívky vytvářely menší skupiny, mizely do pokojů nebo tvořily shluky na chodbě, ve kterých sdílely své zděšení. Hojně se ozýval pláč a také hluboké, zvířecí kvílení. Objevily se další mobilní telefony, ti, kteří je vlastnili, volali rodičům nebo přátelům, aby jim oznámili svou verzi katastrofy.