Blake Pierce - Opuštěná

Ryan, April, Gabriela a Jilly si začali šťastně povídat a pokračovali v jídle.

Riley si říkala, že si musí vychutnat tento šťastný okamžik, dokud trvá. Dříve či později se bude muset vydat dopadnout dalšího netvora. Z toho pomyšlení jí mrazilo v zádech. Už na ni někde nějaký ďábel číhá a čeká?

*

Druhý den měla Aprilina škola zkrácený rozvrh, aby se mohly uskutečnit učitelské schůzky a Riley podlehla prosbám své dcery, aby měla volno celý den. Rozhodly se zajít si spolu na nákup, zatímco Jilly byla ještě ve škole.

Řady obchodů v nákupním středisku připadaly Riley nekonečné a mnoho obchodů vypadalo velmi podobně. V každé výloze byly ve stylovém oblečení vystaveny hubené figuríny v nemožných pózách. Figuríny, které právě míjely, byly bezhlavé, z čehož Riley nabyla dojmu, že jsou všechny zaměnitelné. Ale April jí pořád povídala, co každý obchod nabízí a jaký styl by si ráda oblékla. April zřejmě viděla různorodost v tom, co Riley připadalo stejné.

Hádám, že to patří k puberťákům, pomyslela si Riley.

Alespoň nebylo nákupní centrum dnes přeplněno.

April ukázala na ceduli před obchodem s názvem Towne Shoppe.

"Hele, podívej!" řekla. "´DOSTUPNÝ LUXUS´! Pojďme se podívat!"

Uvnitř obchodu se April vrhla na stojan s džínami a bundami, začala je vytahovat a zkoušet si je.

"Myslím, že by se mi také hodily nějaké nové džíny," řekla Riley.

April obrátila oči v sloup.

"Ach, mami, ne mamkovský džíny, prosím!"

"No, já nemůžu nosit, co nosíš ty. Musím být schopna pohybovat se bez obav, že mi oblečení praskne nebo ze mě spadne. Moje oblečení musí být funkční, prosím pěkně."

April se zasmála. "Máš na mysli volné kalhoty! Hodně štěstí při hledání."

Riley se rozhlédla po džínách. Všechny byly na tělo, s nízkým pasem a uměle otrhané.

Riley si vzdychla. Věděla o několika obchodech v nákupním centru, kde by si mohla pořídit něco v jejím stylu. Ale musela by snášet všemožné škádlení a naléhání April.

"Po nějakých pro mě se podívám jindy," řekla Riley.

April vzala hromádku džín a šla do zkušební kabinky. Když vyšla ven, měla na sobě přesně ty džíny, které Riley nenáviděla – těsné na kůži, místy roztrhané a s odhaleným pupkem.

Riley zavrtěla hlavou.

"Možná by sis měla vyzkoušet džíny pro mamky," řekla. "Byly by ti mnohem pohodlnější. Ale pohodlí není nic pro tebe, co?"

"Kdepak," řekla April, otočila se a zadívala se na džíny v zrcadle. "Tyhle si vezmu. Zkusím si i ty ostatní."

April se několikrát vrátila do šatny. Vždy přišla s džínami, které Riley nenáviděla, ale dobře věděla, že jí nemůže zakázat si je koupit. Skutečně to nestálo za boj a věděla, že tak či onak prohraje.

Jak April pózovala v zrcadle, Riley si uvědomila, že je její dcera téměř stejně vysoká jako ona a tričko, které má na sobě, odhaluje nádhernou postavu. S tmavými vlasy a oříškovýma očima byla Aprilina podoba s Riley do očí bijící. Samozřejmě, že vlasy April neměly šediny, které se v Rileyných již objevily. Ale i tak ...

Stává se z ní žena, pomyslela si Riley.

Nemohla si pomoci a při té myšlence se cítila nesvá.

Vyrůstá April příliš rychle?

Rozhodně si toho v loňském roce mnoho prožila. Dvakrát upadla v zajetí. V jednom případě byla držena v temnotě sadistou s plamennou lampou. Také musela zahnat vraha v jejich vlastním domě. Ze všeho nejhorší byl hrubý přítel, který ji zdrogoval a snažil se ji prodat za sex.

Riley věděla, že toho je na patnáctiletou příliš. Cítila se provinile, že její vlastní práce dostává April, a všechny ostatní, které má ráda, do smrtelného nebezpečí.

A April tu teď vypadala pozoruhodně vyspěle i přes její snahu vypadat a chovat se jako normální teenager. Zdálo se, že April zdolala nejhorší fázi její posttraumatické stresové poruchy. Ale jaké obavy a úzkosti ji hluboko uvnitř stále trápily? Překoná je někdy?

Riley zaplatila za nové oblečení pro April a odešla na balkón nákupního střediska. Sebedůvěra, projevující se v Aprilině chůzi, Rileyn strach poněkud zmenšila. Zdálo se, že se vše nakonec zlepšuje. Věděla, že právě v ten okamžik si Ryan stěhuje pár věcí do jejího domu. A April a Jilly se daří dobře ve škole.

Riley se chystala navrhnout, aby si zašly na něco k jídlu, když April zabzučel telefon. April náhle odešla, aby volání přijala. Riley to vyděsilo. Někdy se zdálo, že je mobil živou věcí, která vyžaduje veškerou Aprilinu pozornost.

"Hej, co se děje?" Zeptala se April volajícího.

April se náhle podlomila kolena a musela si sednout na lavičku. Její tvář zbledla a její blažený výraz se změnil v bolest. Začaly jí stékat slzy po tváři. Vyděšená Riley k ní přispěchala a posadila se u ní.

"Ach můj bože!" Vykřikla April. "Jak mohla – proč – já nemůžu –"

Riley to vyděsilo.

Co se stalo?

Byl někdo zraněn nebo v nebezpečí?

Byla to Jilly, Ryan, Gabriela?

Ne, takové zprávy by určitě někdo zavolal Riley a ne April.

"Je mi to tak líto," říkala April znovu a znovu.

Poté hovor konečně ukončila.

"Kdo to byl?" Zeptala se Riley úzkostlivě.

"To byla Tiffany," odpověděla April omráčeným, tichým hlasem.

Riley to jméno znala. Tiffany Penningtonová byla momentálně Aprilina nejlepší kamarádka. Riley se s ní setkala několikrát.

"Copak se děje?" Zeptala se Riley.

April se podívala na Riley se smutným a zděšeným výrazem.

"Sestra Tiffany je mrtvá," řekla April.

April vypadala, jako by nemohla uvěřit vlastním slovům.

Pak přidušeným hlasem dodala, "Říkají, že to byla sebevražda."

Při večeři toho večera se April snažila povědět její rodině, co ví o smrti Lois. Ale její slova zněla podivně a cize, jako by hovořil někdo jiný.

Jako by to nebyla pravda, myslela si pořád dokola.

April se s Lois setkala několikrát při návštěvě Tiffany. Poslední setkání si živě pamatovala. Lois byla usměvavá a šťastná a měla spoustu mimoškolních příběhů. Bylo prostě nemožné uvěřit, že je mrtvá.

Smrt nebyla April úplně cizí. Věděla, že její máma stála tváří v tvář smrti a při práci na případech FBI už i zabila. Ale to byli zlí padouchové a bylo třeba je zastavit. April dokonce pomohla své matce bojovat a zabít sadistického vraha poté, co uvrhl April do zajetí. Také věděla, že její dědeček zemřel před čtyřmi měsíci, ale ona ho už dlouho neviděla a nikdy si nebyli blízcí.

Ale tato smrt pro ni byla reálnější a nedávala vůbec smysl. Nějak jí ani nepřipadala možná.

Jak April povídala, viděla, že její rodina je také zmatená a zoufalá. Její matka se natáhla a vzala ji za ruku. Gabriela se pokřižovala a šeptala modlitby ve španělštině. Jillyna ústa zůstala hrůzou dokořán.

April se pokusila rozpomenout na všechno, o čem si s Tiffany to odpoledne povídaly. Vysvětlila, že včera ráno Tiffany a její máma a táta našli v garáži visící tělo Lois. Policie si myslela, že to vypadá jako sebevražda. Ve skutečnosti se všichni chovali, jako by to byla sebevražda. Jako by to bylo všechno vyřízeno.

Všichni až na Tiffany, která pořád říkala, že si to nemyslí.

Otec April se zachvěl, když skončila vyprávění o všem, na co si dokázala vzpomenout.

"Já Penningtonovy znám," řekl. "Lester je finanční manažer pro stavební firmu. Nejsou zrovna bohatí, ale mají se poměrně dobře. Vždycky dělali dojem stabilní a šťastné rodiny. Proč by Lois takovou věc udělala?"