Blake Pierce - Toužení

"A co tvoje dcera?"

Otázka do Riley bodla jako nůž. Pocítila ozvěnu hrůzy, kterou zakusila, když Peterson vzal April do zajetí. Stále ještě slyšela Apriliny výkřiky o pomoc, jak jí zvoní v hlavě.

"Myslím, že to ještě není za mnou," řekla. "Budím se se strachem, že ji opět unesli. Musím jít do její ložnice a ujistit se, že tam je a je v pořádku a spí."

"A to je důvod, proč nechceš vzít další případ?"

Riley se hluboce otřásla. "Já nechci, aby znovu něčím takovým prošla."

"To není odpověď na mou otázku."

"Ne, předpokládám, že není," řekla Riley.

Nastalo další ticho.

"Já mám pocit že je něco víc," řekl Mike. "Co jiného ti způsobuje noční můry? Co dalšího tě v noci budí?"

Se škubnutím se z její mysli vynořila další hrůzná myšlenka.

Ano, je tu něco dalšího.

I s očima dokořán mohla vidět jeho tvář – Eugene Fisk a jeho dětinský, groteskně nevinně vyhlížející tvář s jeho malýma, slídivýma očima. Riley se do těch očí během jejich smrtelné konfrontace hluboce zadívala.

Vrah držel Lucy Vargasovou s břitvou na krku. V té chvíli Riley pomýšlela na své nejstrašnější obavy. Mluvila o řetězech – těch řetězech, které k němu podle něj promlouvaly, nutily ho, aby páchal jednu vraždu za druhou, svazoval ženy řetězy a podřezával jejich hrdla.

"Řetězy nechtějí, abyste se zmocnil této ženy," řekla mu Riley. "To není to, co potřebují. Vy víte, co místo toho řetězy chtějí, abyste udělal."

Jeho oči se blyštily slzami, on jen souhlasně kývl. Pak si už způsobil stejnou smrt, jakou způsobil svým obětem.

Podřízl si své vlastní hrdlo přímo před očima Riley.

A nyní zde Riley seděla v kanceláři Mika Nevinse a málem se zadusila vlastním děsem.

"Zabil jsem Eugena," řekla a zalapala po vzduchu.

"Máš na mysli toho řetězového vraha. No on nebyl první člověk, kterého jsi zabila."

Byla to pravda – smrtící sílu použila několikrát. Ale s Eugenem to bylo velmi odlišné. Myslela na jeho smrt docela často, ale ona nikdy předtím o tom s nikým nemluvila.

"Nepoužila jsem zbraň nebo kámen nebo mé pěsti," řekla. "Zabila jsem ho porozuměním a empatií. Má vlastní mysl je smrtící zbraň. Nikdy předtím jsem si toho nebyla vědoma. Děsí mě to, Miku."

Mike chápavě přikývl. "Víš, co Nietzsche říkal o příliš dlouhém pohledu do propasti," řekl.

"Propast se taky dívá do tebe," řekl Riley známé rčení. "Ale já jsem udělala mnohem víc, než jen pohlédla do propasti. Prakticky jsem v ní žila. Téměř jsem se v ní začala cítit pohodlně. Je to jako druhý domov. To mě k smrti děsí, Miku. Jednou možná do té propasti vstoupím a nikdy se z ní už nedostanu. A kdo ví, komu bych při tom mohla ublížit – nebo zabít. "

"Tak," řekl Mike a opřel se na židli. "Možná jsme u toho."

Riley si nebyla tak jistá. A necítila, že se přiblížila k rozhodnutí.

*

Když Riley později prošla svými vchodovými dveřmi, April se hnala po schodech dolů, aby se s ní setkala.

"Ach, mami, musíš mi pomoct! Tak pojď!"

Riley následovala April po schodech do nahoru do její ložnice. Na posteli byl otevřený kufr a oblečení bylo roztroušeno všude kolem.

"Nevím, co zabalit!" Řekla April. "Nikdy předtím jsem to nedělala!"

Usmála se nad panikou a nadšením své dcery a Riley se hned pustila do rovnání jejích věcí. April následující ráno odjíždí na školní výlet – týden v nedalekém Washingtonu, DC. Vyráží se skupinou pokročilých studentů americké historie a jejich učitelů.

Když Riley podepsala formuláře a zaplatila zvláštní poplatky za cestu, měla určité obavy. Peterson April věznil ve Washingtonu, a přestože to byl daleko, na okraji města, Riley se obávala, že jí cesta může způsobit trauma. Ale zdálo se, že se April velmi daří jak akademicky tak emocionálně. A ta cesta byla skvělá příležitost.

Jak se s April navzájem bezstarostně škádlily kvůli tomu co balit, Riley si uvědomil, že si to užívá. Propast, o které s Mikem nedávno hovořili, se nyní zdála být daleko. Ještě vedla mimo tuto propast život. Byl to dobrý život a ať se rozhodne udělat cokoli, byla rozhodnutá si ho udržet.

Zatímco třídily věci, do místnosti vstoupila Gabriela.

"Señora Riley, můj taxík tu bude pronto, každou chvíli," řekla s úsměvem. "Jsem sbalená a připravená. Moje věci jsou u dveří."

Riley už téměř zapomněla, že Gabriela odjíždí. Protože April bude pryč, Gabriela požádala o volno na návštěvu příbuzných v Tennessee. Riley vesele souhlasila.

Riley Gabrielu objala a řekla: "Buen viaje."

Gabriely úsměv se trochu vytratil a dodala: "Me preocupo."

"Máš obavy?" Zeptala se Riley překvapeně. "Čeho se bojíš, Gabrielo?"

“Bojím se o tebe,” řekla Gabriela. "Budeš v tomto novém domě úplně sama."

Riley se trochu zasmála. "Neboj se, dokážu se o sebe postarat."

"Ale nebyla jsi sola, od té doby co se stalo tolik špatných věcí," řekla Gabriela. "Mám obavy."

Gabrielyna slova Riley trochu zarazila. Co říká je pravda. Od utrpení s Petersonem byla poblíž vždy alespoň April. Mohla by se v novém domově vytvořit temná a děsivá prázdnota? Začínala se teď propast otevírat?

"Já to zvládnu," řekla Riley. "Jeď a dobře se u své rodiny bav."

Gabriela se usmála a podala Riley obálku. "To bylo v poštovní schránce," řekla.

Gabriela objala April, pak znovu objala Riley a šla dolů čekat na svůj taxík.

"Co to je, mami?" Zeptala se April.

"Já nevím," řekla Riley. "To nedošlo poštou."

Otevřela obálku a uvnitř našla plastovou kartičku. Na kartě bylo okrasným písmem napsáno "Blainův gril." Pod tím si nahlas přečetla, "Večeře pro dva."

"Myslím, že je to dárkový poukaz od našeho souseda," řekla Riley. "To je od něj hezké. Můžeme tam spolu zajít na večeři, až se vrátíme."

"Mami!" April si odfrkla. "On neměl na mysli, že to je pro nás dvě."

"Proč ne?"

"On tě zve na večeři."

"Ach! Opravdu si to myslíš? Nepíše se to tu."

April zavrtěla hlavou. "Nebuď hloupá. Ten chlap s tebou chce chodit. Crystal mi řekla, že se jejímu tátovi líbíš. "A je to vážně fešák."

Riley cítila, jak se jí zarděla tvář. Nemohla si vzpomenout, kdy ji naposledy někdo pozval na rande. Mnoho let byla vdaná za Ryana. Od jejich rozvodu se soustředila na zabydlení se ve svém novém domově a na rozhodnutí o její práci.

"Ty se červenáš, mami," řekla April.

"Pojďme ti zabalit věci," zabručela Riley. "Budu o tom všem muset popřemýšlet později."

Obě se vrátily k třídění oblečení. Po několika minutách mlčení April řekla, "Já mám o tebe, mami, tak trochu strach. Stejně jako to myslela Gabriela …”

"Já to zvládnu," řekla Riley.

"Ano?"

Zatímco Riley skládala halenku, nebyla si jistá jak odpovědět. Jistě nedávno čelila horším nočním můrám než prázdnému domu – vražedným psychopatům, posedlým řetězy, panenkami a pochodněmi. Ale mohli by se vnitřní démoni probudit, když bude o samotě? Náhle za týden začal zdát jako dlouhá doba. A zdálo se, že vyhlídky na rozhodování, zda si vyjít ven s mužem, který žije vedle, nejsou svým vlastním způsobem také děsivé.

Já to zvládnu, pomyslela si Riley.

Kromě toho má ještě další možnost. A bylo na čase se rozhodnout jednou provždy.

"Byla jsem požádána, abych pracovala na jednom případu," řekl Riley April. "Musela bych hned odjet do Arizony."