Blake Pierce - Toužení

Riley se podívala na budovu. Byl rovná, ve tvaru dlouhých obdélníků, s úzkými vertikálními okny. Vše bylo pečlivě umístěno a zdálo se a bylo jí to povědomé. Zastavila se a chvíli se na ni dívala.

"Posloupnost DNA?" zeptala se.

"Jo," řekl muž. "Ale vsadím se, že určitě neuhodnete, jako co má shora vypadat ten skalní labyrint tamhle."

Ale než Riley a Bill mohli hádat, vešli do budovy. Uvnitř Riley viděla opakování motivu DNA na ostře vzorované dlažbě. Agent je vedl mezi strohými horizontálními stěnami a příčkami, až došli ke kanceláři šéfa, zvláštního agenta Elgina Morleyho, tam je opustil.

Riley a Bill se představili Morleymu, malému knihomolovi, muži po padesátce, s tlustým černým knírem a kulatými brýlemi. V kanceláři na ně čekal ještě další muž. Bylo mu po čtyřicítce, byl vysoký, hubený a mírně shrbený. Riley si pomyslela, že vypadá unaveně a přepadle.

Morley řekl, "Agenti Paige a Jeffreys, rád bych vás seznámil s agentem Garrettem Holbrookem. Jeho sestra byla obětí, která byla nalezena v jezeře Nimbo."

Všichni si potřásli rukama a čtyři agenti se posadili, aby si promluvili.

"Děkuji, že jste přijeli," řekl Holbrook. "Celá ta věc je docela ohromující."

"Povězte nám o své sestře," řekla Riley.

"Nemůžu vám toho moc říct," řekl Holbrook. "Nemůžu říct, že bych ji velmi dobře znal. Byla to moje sestra jen napůl. Můj táta byl blbec záletník a nechal mámu a měl děti se třemi různými ženami. Nancy byla o patnáct let mladší než já. Sotva jsme za ta léta udržovali kontakt."

Chvíli tupě zíral na podlahu, prsty bezmyšlenkovitě žmoulal opěradlo své židle. Pak, aniž vzhlédl, řekl: "Naposledy jsem o ní slyšel, když pracovala v kanceláři a chodila na kurzy do obecní školy. To bylo před několika lety. Byl jsem šokován, když jsem zjistil, co se s ní stalo. Neměl jsem ani tušení."

Pak se odmlčel. Riley přišlo, jako by něco zůstalo nevyřčeno, ale řekla si, že to je možná opravdu vše, co muž věděl. Konec konců co by mohla sama Riley říci o své starší sestře, kdyby se někdo zeptal? S Wendy přerušily kontakt před tak dlouhou dobou, jako by už ani nebyly sestry.

I tak cítila, že v Holbrookově chování je něco víc než smutek. Připadalo jí to divné.

Morley navrhl, aby s ním Riley a Bill šli na soudní patologii, kde by se mohli podívat na tělo. Holbrook přikývl a řekl, že bude ve své kanceláři.

Jak šli chodbou za velitelem, položil Bill otázku, "Agente Morley, z jakého důvodu si myslíte, že máme co do činění se sériovým vrahem?"

Morley zavrtěl hlavou. "Nejsem si jistý, že pro to máme důvody," řekl. "Ale když Garrett zjistili o smrti Nancy, odmítl to nechat jen tak. Je to jeden z našich nejlepších agentů a snažil jsem se mu vyhovět. Pokusil se rozjet své vlastní vyšetřování, ale nikam se nedostal. Pravda je, že celou dobu nebyl sám sebou."

Riley si zajisté všimla, že se Garrett zdál být strašně nevyrovnaný. Možná o něco víc, než by bylo u ostříleného agenta obvyklé, i přes úmrtí příbuzného. Dal jasně najevo že k sobě neměli blízko.

Morley vedl Riley a Billa do budovy soudní patologie, kde je představil šéfce týmu, doktorce Rachel Fowlerové. Patoložka otevřela chladicí jednotku, kde bylo uchováváno tělo Nancy Holbrookové.

Riley sebou trochu trhla, když ucítila známý zápach rozkladu, i když zápach nebyl ještě velmi silný. Viděla, že žena byla malé postavy a velmi štíhlá.

"Nebyla ve vodě dlouho," řekla Fowlerová. "Kůže se právě začínala krabatit, když ji našli."

Doktorka Fowlerová ukázala na její zápěstí.

"Tady můžete vidět spáleniny od provazů. Vypadá to jako by byla svázána, když byla zabita."

Riley si všimla vyvýšených skvrn na ohbí paže mrtvoly.

"Vypadá to jako známka po užívání," řekla Riley.

"Přesně." Brala heroin. Můj odhad je, že propadla vážné závislosti."

Riley to připadalo, jako by ta žena byla anorektička a zdálo se, že to je v souladu s Fowlerovou teorií závislosti.

"Pro prvotřídní doprovod se takový druh závislosti zdá neobvyklý," řekl Bill. "Jak víme, že to dělala?"

Fowlerová předložila laminovanou vizitku v plastovém sáčku na důkazy. Byla na ní provokativní fotografie mrtvé ženy. Jméno na kartě bylo jednoduše "Nanette" a podnik se jmenoval "Ishtar společnice."

"Tuto kartu měla u sebe, když byla nalezena," vysvětlila Fowlerová. "Policie se spojila se společností Ishtar společnice a zjistila její pravé jméno a to je brzy dovedlo k její identifikaci jakožto nevlastní sestře agenta Holbrooka.

"Máte představu, jak byla udušena?" Zeptala se Riley.

"Kolem krku má nějaké modřiny," řekla Fowlerová. "Vrah jí mohl držet přes hlavu igelitový sáček."

Riley se pozorně podívala na modřiny. Jednalo se o nějaký druh nevydařené sexuální hry nebo o úmyslnou vraždu? To ještě nedokázala říci.

"Co měla na sobě, když ji našli?" Zeptala se Riley.

Fowlerová otevřela krabici, která obsahovala oblečení oběti. Měla na sobě růžové šaty s hlubokým výstřihem – zdaleka ne slušné, zaznamenala Riley, ale to bylo něco lepšího, než bylo typické pro kýčovitě oděnou pouliční prostitutku. Byly to šaty pro ženu, která chtěla vypadat velmi sexy a zároveň vhodně oblečená do nočního klubu.

Nahoře na šatech byl připevněný průhledný plastový sáček se šperky.

"Smím se podívat?" Zeptala se Riley Fowlerové.

"Poslužte si."

Riley uchopila sáček a podívala se na jeho obsah. Většina z toho byla docela vkusná bižuterie – korálkový náhrdelník a jednoduché náušnice a náramky. Ale jedna položka mezi ostatní nezapadala. Byl to tenký zlatý prsten s diamantem. Vzala ho a ukázala ho Billovi.

"Skutečný?" Zeptal se Bill.

"Ano," odpověděl Fowlerová. "Skutečné zlato a skutečný diamant."

"Vrah se neobtěžoval ho ukrást," poznamenal Bill. "Tak to nebylo o penězích."

Riley se obrátila k Morleyho. "Chtěla bych vidět, kde byla nalezena," řekla. "Hned teď, dokud je ještě světlo."

Morley vypadal trochu zmateně.

"Můžeme vás tam dostat vrtulníkem," řekl. "Ale já nevím, co čekáte, že tam najdete. Policajti a agenti celé místo prohledali."

"Věřte jí," řekl Bill uvědoměle. "Ona něco zjistí."

Rozlehlá hladina jezera Nimba vypadala tiše a klidně, zatímco se k němu blížil vrtulník.

Ale vzhled může oklamat, připomněla si Riley. Dobře věděla, že klidný povrch může chránit temné tajemství.

Vrtulník sestoupil, pak kolísal, zatímco se vznášeli a hledali místo pro přistání. Riley se z roztřeseného pohybu dělalo nevolno. Vrtulníky neměla moc v oblibě. Podívala se na Billa, který seděl vedle ní. Připadalo jí, že vypadá podobně vykolejený.

Ale když pohlédla na agenta Holbrooka, jeho tvář jí připadala prázdná. Sotva řekl během půl hodiny letu z Phoenixu jediné slovo. Riley ještě nevěděla, co si o něm má myslet. Byla zvyklá snadno lidi přečíst – někdy až příliš snadno, snadněji, než by jí bylo příjemné. Ale Holbrook, jí stále připadal záhadný.

Vrtulník konečně dosedl a všichni tři agenti FBI vstoupili na pevnou zem, vyhýbali se vířícímu vzduchu pod stále rotujícími čepelemi. Silnice, na které vrtulník přistál, nebyla nic víc než linie paralelních stop po pneumatikách skrze pouštní plevel.

Riley si všimla, že cesta nevypadala moc používaná. I tak se zdálo, že přes ní během minulého týdne přejelo dost vozidel a zakrylo tak všechny stopy po tom, co řídil vrah.