Morgan Rice - Pokřik Cti

Pěšmo kráčeli napříč Královským náměstím, zatímco byli ze všech stran neustále zastavováni a objímáni neznámými lidmi.

„Zachránili jste nás!“ vykřikl nějaký starší muž. „Vysvobodili jste celé království!“

Thor mu chtěl odpovědět, ale nešlo to, neboť po tom prohlášení okamžitě následoval burácivý jásot okolostojících davů. Přičinliví hostinští už dávno zavětřili příležitost a nechali přímo na náměstí vyvalit sudy s pivem, které se teď už začalo prodávat komukoliv, kdo měl minci patřičné váhy a velikosti. Na náměstí záhy zavládl nefalšovaný hodokvas.

Thor ale myslel jenom na jediné: Gwendolyn. Musel ji najít. Prohlížel všechny okolní tváře a doufal, že ji někde uvidí. Byl si jistý, že tu někde musí být, ale ať se snažil jak chtěl, nikde ji neviděl.

Potom mu někdo poklepal na rameno.

„Věřím, že dívka, kterou hledáš, je tímhle směrem,“ řekl mu Reece a ukázal prstem na druhou stranu náměstí.

Thor se otočil a jeho oči zablýskly. V dáli uviděl Gwendolyn, která k němu nedočkavě spěchala. Když ho uviděla, rozběhla se, aby mu mohla skočit do náručí. Pevně ho objala a on její objetí opětoval. Přitiskla se k němu a nechtěla se pustit. Po chvíli pocítil, jak mu po krku stékají její slzy. Miloval ji a dobře věděl, že ona jeho miluje také.

„Díky Bohu, že jsi v pořádku,“ řekla radostně.

„Celou dobu jsem myslel jen a jenom na tebe,“ řekl Thor. Teď, když ji držel v náručí, byl svět prostě skvělý.

Maličko se od něj odtáhla aby jej mohla políbit. Vydrželi tak dlouhou dobu, zatímco masy lidí proudili kolem nich jako řeka.

„Gwendolyn!“ ozval se Reece radostně.

Otočila se k němu, aby jej také objala. Potom se objevil i Godfrey, podal Thorovi ruku a objal Reece. Bylo to jako velké rodinné shledání a Thor měl pocit, že do té rodiny svým způsobem také patří. Všechny je spojovala jejich láska ke králi MacGilovi – a také nenávist ke Garethovi.

Ke Gwendolyn se teď přitočil i Krohn. Ona jej s radostným zavýsknutím pohladila po hlavě, načež se leopard postavil na zadní a začal jí olizovat rozesmátou tvář.

„Jsi větší a větší každý den!“ smála se. „Jak ti můžu poděkovat, že se tak pěkně staráš o Thorovu bezpečnost?“

Leopard na ní skákal dál a dál, až jej konečně musela se smíchem odstrčit.

„Pojďme odsud pryč,“ řekla Thorovi. Ze všech stran se tu na ně tlačily masy oslavujících lidí. Vzala ho za ruku a táhla pryč.

Thor se už už chystal ji následovat, když tu se z davu vynořilo několik Stříbrných, kteří chytili Thora a, jako by nic nevážil, jej zvedli vysoko do výše a posadili na ramena jednoho z nich. Když se Thor ocitl nad úrovní ostatních, ozvalo se mocné pozdravné zaburácení tisíce hrdel.

„THORGRIN!“ křičeli všichni.

Potom s ním točili dokola znovu a znovu až z korbele piva, který mu mezitím stačil někdo vsunout do ruky, šplíchala pěna do všech stran. Thor jej pozvedl k ústům a pil. Dav to ocenil radostným jásotem.

Potom byl drsně stržen zase zpátky k zemi. S divokým smíchem spadl zpátky do davu.

„Půjdeme teď všichni na vítěznou hostinu,“ řekl jeden ze Stříbrných a chytil Thora kolem ramen. „Je to hostina jenom pro válečníky. Jenom pro muže. Ty jdeš taky. U stolu pro tebe bude čestné místo.“

Potom ukázal na Reece s ostatními chlapci a dodal: „A vy jdete taky. Teď už jste muži a musíte se k nám přidat.“

Dav nepřestával jásat, zatímco byli chlapci taženi pryč. Thor se ještě na okamžik uvolnil, aby se vrátil ke Gwendolyn. Nechtělo se mu ji hned zase opouštět, ale cítil, že nemá na výběr.

„Běž s nimi,“ řekla mu měkce. „Je to důležité. Oslav vítězství se svými bratry. Je to tradice Stříbrných. Nemůžeš si to nechat utéct. Večer se můžeme setkat u zadních dveří Rytířského sálu a pak můžeme být spolu.“

Thor se k ní naklonil a políbil ji. Držel ji dokud jej ostatní neodtáhli se smíchem pryč a ona mu zmizela v davu.

„Miluju tě,“ stačila ještě říct.

„Já tebe taky,“ odpověděl.

Když jej přátelé vedli pryč, nedokázal myslet na nic jiného než na nádheru jejích očí, které se na něj dívaly s takovou láskou, že si najednou nepřál nic jiného, než ji co nejdříve požádat o ruku a už navždycky ji učinit svou. Možná, že po takovém vítězství dokonce i byl ten správný moment to udělat, pomyslel si.

Možná, že dnešní večer je ten pravý.

Gareth stál ve své komnatě a díval se z okna. Nad Královým Dvorem pozvolna vycházelo slunce a v ulicích se hromadily davy lidí. Bylo mu zle. Na obzoru daleko za městem se rýsovala jeho největší noční můra. Něco, čeho se momentálně obával ze všeho nejvíc. Byla to jeho vlastní armáda, vracející se vítězně do města poté, co porazila McCloudy. V jejím čele jeli Kendrick s Thorem, oba živí, zdraví a oslavovaní jako hrdinové. Sítě jeho špiónů pracovaly rychle a spolehlivě, a tak už byl o všem, co se přihodilo, náležitě zpraven. Věděl, že Thor přežil jeho léčku a že je v naprostém pořádku. Teď se ti muži vraceli do města jako zocelená a povzbuzená síla. Všechny jeho plány se strašlivě zvrhly a jemu se z toho až dělalo nevolno. Cítil, jako by se kolem něj svíraly kleště.

Najednou se v místnosti ozvalo jakési zavrzání. Gareth se otočil a okamžitě zavřel oči v hrůze z toho, co tam uviděl.

„Otevři oči, synu!“ ozval se hluboký hlas.

Gareth, celý roztřesený, poslechl a vyjeveně zíral na svého otce, který stál kousek od něj. Jeho tělo bylo už v pokročilém stádiu rozkladu, na hlavě mu seděla rezavá koruna a žezlo, které třímal v ruce nebylo o nic méně zašlé. Díval se na syna nesouhlasným pohledem, tak jako ostatně pokaždé.

„Krev si žádá krev,“ řekl jeho otec.

„Nenávidím tě!“ zařval Gareth. „NENÁVIDÍM TĚ!“

Nato vytrhl z opasku nůž a rozběhl se k němu.

Netrefil ale nic než vzduch. Síla úderu do prázdna způsobila, že téměř upadl.

Otočil se dokola, ale to zjevení bylo pryč. Byl v místnosti zcela sám. Nejspíš to tak bylo po celou dobu. Nezačíná už ze všeho bláznit?

Rozběhl se napříč místností ke své šatní skříni a horečnatě se v ní začal přehrabovat, dokud konečně nenašel svou opiovou dýmku. Třesoucíma se rukama ji rychle zapálil, zhluboka se nadechl a pak znovu a ještě jednou. Rychle pocítil jak se droga dostává do jeho těla a rozpouští všechno rozrušení. V posledních dnech se obracel k opiu stále častěji – zdálo se, že to byla jediná věc, která dokázala zahnat vidiny jeho otce. Mučilo ho, že tu musel zůstávat, připadalo mu, jako by snad duch jeho otce zůstal v hradu uvězněn. Gareth uvažoval, jestli by nemohl přesunout svůj dvůr někam jinam. Nejradši by toto místo úplně srovnal se zemí a s ním všechny vzpomínky na předešlé nenáviděné roky.

Obrátil se zpátky k oknu a otřel si z čela studený pot. Díval se ven. Armáda se přibližovala a on už mohl vidět toho kluka Thora, jak vítězně přijíždí na svém koni. Všichni ti přiblblí poddaní ho oslavovali jako nějakého hrdinu. To v Garethovi probudilo strašlivou žárlivost. Všechny plány, které zosnoval, se nakonec rozpadly na kusy: Kendrick byl na svobodě, Thor byl živ a zdráv, Godfreymu se nějak podařilo přežít útok jedem, kterého přitom ale požil takové množství, že by to zabilo i koně.