Morgan Rice - Slavná Přísaha

„A potom už to bude sakra těžký se k lodi prosekat,“ dodal Conval.

Thor věděl, že mají pravdu. Nemohli to riskovat.

„O’Connore,“ řekl, „ty jsi z nás nejlepší lukostřelec. Viděl jsem tě trefit se na padesát metrů. Vidíš toho imperiána s lukem? Dokážeš ho odsud sundat první střelou?“

O’Connor vážně přikývnul a podíval se na vojáka. Nenuceně potom sňal z ramene svůj luk, založil šíp, zamířil, zaklonil se a natáhl.

Po očku se potom podíval na Thora. Stejně jako zbytek jednotky.

„O’Connore, na můj signál to na něj pošli. My se potom vrhneme na ty zbývající. Všichni ostatní, použijte vrhací zbraně ještě než se k nim dostanem, ale nejdřív se musíme nepozorovaně dostat co nejblíž.“

Nato Thor dal znamení a O’Connor okamžitě poslal šíp vysoko do vzduchu.

Střela se svištěním opsala oblouk, na jehož konci se její kovový hrot perfektně zaryl do hrudi vojáka s lukem. Ten na okamžik překvapeně vykulil oči a nechápal, co se mu to stalo, ale potom rozepjal do široka paže a padl s žuchnutím tváří do písku, přímo k nohám svých spolubojovníků.

Thor s ostatními vyrazili jako dobře promazaný stroj do útoku. Dusot kopyt jejich koní je během chvilky prozradil a zbývajících šest imperiálních vojáků se připravilo na srážku. Vyskočili na své koně a rozjeli se náhlému nepříteli v ústrety.

I tak měla ale Thorova skupina stále výhodu momentu překvapení. Thor roztočil po boku svůj prak a vrhl poměrně velký valoun, kterým trefil do hlavy muže, jenž zrovna nasedal na svého koně. Rána měla takovou razanci, že jej na místě zabila. Voják padl mrtvý k zemi a přitom stále v rukou křečovitě svíral otěže, čímž na sebe ještě strhnul vlastního koně.

Reece za jízdy vrhnul svou sekeru, Elden oštěp a dvojčata použila vrhací nože. Jeli v hlubokém písku pláže a krok jejich koní nebyl tak jistý jako obvykle, což značně stěžovalo míření. Reecova sekera našla svůj cíl a dalšího z nich zabila, ale ostatní minuli.

To znamenalo, že zbývali čtyři. Ze skupiny se oddělil jejich velitel a vyrazil proti Reecovi, který byl teď beze zbraně, protože už vrhnul sekeru, ale ještě nestačil tasit meč. Zvedl ruku na chabou obranu, když tu se objevil Krohn a zakousl se do zadní nohy vojákova koně. Ten se splašil vyhodil zadkem a poslal vojáka do střemhlavého letu přímo kupředu proti Reecovi.

Tomu se na poslední chvíli podařilo vytrhnout svůj meč z pochvy a probodnout jím vojáka ještě v letu.

Takže už jenom tři. Jeden z nich se obořil na Eldena s obrovskou sekerou. Seknul přímo po jeho hlavě. Elden ránu zablokoval a téměř ještě tím samým pohybem sekl svým mečem tak, že přeťal topůrko nepřítelovy sekery vedví. Potom okamžitě přešel do protipohybu a dvojmo zasáhl imperiána. Pravou rukou jej nejprve tahem meče řízl přes hruď a ihned vzápětí následovala drtivá rána štítem do hlavy. Tolik stačilo, aby se i tento poroučel ze sedla k zemi.

Jiný mezitím zaútočil cepem s velmi dlouhým řetězem proti O’Connorovi. Podařilo se mu jej zaskočit a O’Connor nedokázal zareagovat včas.

Thor však situaci sledoval a v okamžiku, kdy se muž napřahoval, vyrazil svému příteli na pomoc. Mečem potom srazil ostnatou kouli na konci řetězu těsně předtím, než by O’Connora zasáhla. Sám byl překvapen, když viděl, že masivní železnou kouli rozťal svým mečem vedví, jakoby to byl nějaký meloun. Podivil se jak ostrou a pevnou čepel od Kolka za absolvování Stovky dostal. Obě poloviny ostnaté koule se neškodně zaryly do písku. Na útočníka se mezitím vrhnul Conval, který jej ze strany nabral na své kopí a ukončil tak jeho podíl na této bitvě a celém jeho životě.

Poslední imperián viděl, že zůstal sám proti velké přesile. Se strachem v očích otočil svého koně a rozjel se pryč podél pobřeží. Kopyta jeho koně za ním vyhazovala mračna písku.

Všichni se podívali jeho směrem. Thor po něm vrhnul kámen, O’Connor natáhl luk a vypálil po jezdci šíp, zatímco Reece vrhl jeden ze svých krátkých oštěpů. Ale jezdec už stačil nabrat rychlost a jeho kůň nebyl z nejpomalejších. Ani jeden z legionářů se svou střelou netrefil.

Elden zatočil mečem nad hlavou a už už se chystal pobídnout koně, aby vyrazil za unikajícím jezdcem, ale Thor jej na poslední chvíli posunkem ruky zadržel.

„Nech ho!“ křikl ještě, aby dodal rozkazu důraz.

Elden se na něj nechápavě podíval.

„Jestli unikne, řekne to dalším a budeme je mít brzy na krku!“ protestoval.

Thor se podíval směrem k jejich lodi. Věděl, že chytit toho muže zabere nějaký čas a čas zrovna teď nebylo něco, čeho měli na rozdávání.

„Impérium nás stejně dřív nebo později vyčmuchá,“ řekl Thor. „A my teď nemáme času nazbyt. Teď je hlavní se odsud rychle dostat. Na loď!“

Seskočili ze sedel a došli k lodi. Potom se jali vyndávat všechny zbraně, zásoby, jídlo i vodu ze sedlových brašen. Nikdo nemohl vědět, jak dlouho jejich výprava potrvá, ani kolik času zabere, než zase budou mít pod nohama pevnou zem – anebo pokud se tak vůbec ještě někdy stane. Potřebovali být připravení. Thor navíc vezl zásoby i pro Krohna.

Sbalené pytle potom přehazovali přes boky do lodi. Dopadaly dovnitř s dutými ranami.

Thor uchopil tlusté lano, které viselo z boku lodi dolů k pláži, pevně jej sevřel v dlaních a vší silou zatáhl, aby otestoval jeho pevnost. Potom si přehodil Krohna přes rameno a začal šplhat nahoru. Váha jich obou byla pro jeho svaly opravdou zkouškou. Krohn navíc nechápal, co se to děje a tak se neustále neklidně zmítal, křičel Thorovi do ucha a zatínal drápy do jeho kůže.

Brzy se však oba úspěšně přehoupli přes bok lodi. Krohn seskočil na palubu, zatímco ostatní legionáři následovali po laně vzhůru za nimi. Thor se mezitím zadíval na jejich koně, kteří zůstali na pláži a čekali na další příkazy svých pánů.

„A co s nima?“ zeptal se Reece, který už se dostal na palubu též.

Thor se rozhlédl po lodi. Byla dobrých patnáct metrů dlouhá a polovinu své délky měla i na šířku. Byla dost velká pro ně samotné, ale ne už pro jejich koně. Navíc by na rozbouřeném moři byli na palubě spolu s ostatními velmi nebezpeční. Museli je tu nechat.

„Myslím, že nemáme na výběr,“ řekl Thor smutně. „Budeme si muset najít nějaké jiné.“

O’Connor se naklonil přes zábradlí.

„Jsou to dobře trénovaní koně,“ řekl O’Connor. „Dal jsem si s jejich tréninkem hodně práce. Myslím, že když jim dám povel, poslechnou mě a vrátí se domů.“

Aby potvrdil svá slova, ihned na koně ostře zapískl.

Hřebci se jako jeden okamžitě otočili a tryskem vyrazili zpátky k lesu, ve kterém záhy zmizeli. Zdálo se, že skutečně běželi zpátky ke Kaňonu a snad tedy i domů.

Thor se podíval na ostatní, na jejich loď a potom na moře, které se rozprostíralo před nimi. Teď už v tom byli až po uši, jejich koně byli pryč a oni už nemohli jinam, než přímo kupředu. Výprava začínala být až příliš opravdová. Byli v tom sami, bez žádné podpory a jediné co měli, byla tato malá loď, která je brzy odnese daleko od domovského Prstenu. Zdálo se, že už není cesty zpátky.

„A jak jí dostaneme do hlubší vody?“ zeptal se Conval a díval se dolů k pláži, která byla teď dobrých pět metrů pod nimi. Hrot přídě byl zarytý v písku pláže, ale většina lodi se pohupovala na vlnách příboje. I tak ale seděla v písku pláže velmi bezpečně.