Morgan Rice - Útok Chrabrých

„Polož ho na zem vedle mě!“ rozkázal Gareth. „Pomalu!“

Zamračená Sarka udělala přesně to, co po ní chtěl. Rozrušeně sledovala svoji sestru a tác jí se zarachocením vypadl z rukou přímo vedle Garetha.

Gareth byl ohromen vůní, která se z něj linula. Natáhl se a volnou rukou sebral z tácu ohromný kus masa. Dýku stále tisknul na Larčino hrdlo. Prudce přežvykoval, zavřel oči a vychutnával každé sousto. Ukusoval rychleji, než mohl polykat, a jídlo mu tak viselo z úst.

„Víno!“ rozkázal.

Matka mu přinesla vinný měch a Gareth si z něj nalil plná ústa, až mu stékaly čůrky po bradě. Zhluboka oddychoval, žvýkal a pil a začínal se zase cítit sám sebou.

„A teď ji nech jít!“ řekl otec.

„V žádném případě,“ odpověděl Gareth. „Dnes tu přespím, přesně tak, jak jsem teď, s ní v mých rukách. Dokud jsem v bezpečí já, je v bezpečí i ona. Chceš být hrdina? Nebo chceš, aby tvoje holčička žila i dál?“

Rodina se na sebe váhavě a beze slov podívala.

„Můžu ti položit otázku?“ zeptala se ho Sarka. „Pokud jsi tak dobrý král, proč se ke svým poddaným chováš tímhle způsobem?“

Gareth na ni chvíli zmateně zíral a pak se zaklonil ve výbuchu smíchu.

„A kdo tvrdil, že jsem dobrý král?“

Gwendolyn otevřela oči, cítila, že se svět kolem ní pohybuje, a snažila se vybavit si, kde je. Viděla, jak kolem ní propluly rudé kameny brány Silesie, viděla tisíce imperiálních vojáků, jak ji udiveně sledují. Viděla Steffena, jak jde vedle ní, a viděla nebesa, jak se pohybují nahoru a dolů. Uvědomila si, že ji někdo nese. Že ji někdo nese v náručí.

Zvedla hlavu a uviděla intenzivní záři Argonových očí. Nesl ji Argon, uvědomila si. Steffen šel po jejich boku a všichni tři volně procházeli bránami Silesie skrz tisíce imperiálních vojáků, kteří pro ně uvolnili cestu a teď na ně jen zírali. Byli obklopeni bílou září a Gwendolyn v Argonových rukách sama cítila, jak nezměrná je síla ochranného štítu. Uvědomila si, že Argon udržoval ve vzduchu nějaké kouzlo, kterým držel vojáky v uctivé vzdálenosti.

Gwen se cítila naprosto klidná, chráněná v Argonových rukách. Každý sval jejího těla ji bolel, byla vyčerpaná a nebyla si jistá, jestli by mohla jít, kdyby se o to pokusila. Víčka se jí třepotala a ona viděla svět proplouvající kolem ní v útržcích. Viděla kus zhroucené zdi, zřícený ochoz, vypálený domek, hromadu trosek. Viděla, jak procházejí skrz nádvoří, a jak došli k nejvzdálenější bráně až na okraj Kaňonu. Viděla, jak procházeli stále dál, a vojáci jim ustupovali z cesty.

Dorazili až k okraji Kaňonu, plošině pokryté kovovými hroty, a když na ní Argon stanul, spustila se dolů a svezla je do hlubin Silesie.

Když vstoupili do nižšího města, Gwendolyn spatřila tucty různých tváří. Ustarané, laskavé tváře obyvatel Silesie ji sledovaly, jak prochází, jako by šlo o nějaké divadlo. Všichni na ně zírali s výrazem údivu a obav, jak se blížili k hlavnímu náměstí.

Když na něj dorazili, shromáždily se kolem nich stovky lidí. Rozhlédla se a uviděla známé tváře – Kendrick, Srog, Godfrey, Brom, Kolk, Atme, poznávala tucty Stříbrných i mužů z Legie. Shromáždili se kolem ní s výrazy úzkosti vepsanými ve tvářích. Vše prosvětlovalo časné ranní slunce. Mlhu rozháněl čerstvý vítr vanoucí z Kaňonu. Zavřela oči a snažila se to vše zapudit. Připadala si jako exponát v muzeu, hluboce zdrcená vším, co se dělo. Cítila se ponížená a cítila, že je všechny zklamala.

Pokračovali v cestě dál, kolem všech těch lidí, skrz úzké uličky nižšího města, skrze další obloukový průchod a konečně do malého paláce nižší Silesie. Gwen upadala do bezvědomí a znovu se z něj probírala, když vkročili do úžasného rudého hradu, vystoupali několik schodů, potom prošli dlouhou chodbou a skrz další klenutý průchod. Konečně se otevřely malé dveře a oni vešli do místnosti.

V místnosti bylo šero, zdálo se, že jde o velkou ložnici se starobylou postelí s nebesy v jejím středu. V prastarém mramorovém krbu nedaleko postele praskal oheň. V místnosti stálo několik dalších lidí a Gwendolyn cítila, jak ji Argon přinesl k posteli a něžně ji na ni položil. Když to udělal, sešly se kolem ní desítky lidí a s obavami se na Gwen zahleděly.

Argon se stáhl, ustoupil několik kroků a zmizel v davu. Hledala ho očima, několikrát zamrkala, ale nedokázala ho najít. Byl pryč. Cítila absenci jeho ochranné energie, která ji předtím chránila jako štít. Bez Argona se jí zdálo, jako by se ochladilo a jako by se nebezpečí opět vrátilo.

Gwen si olízla rozpraskané rty a o chvilku později cítila, že jí někdo podpírá hlavu zezadu, vkládá pod ni polštář a pak přikládá korbel s vodou k jejím rtům. Pila a pila a až teď si uvědomila, jak byla žíznivá. Vzhlédla a uviděla ženu, kterou poznala.

Illepra, královská léčitelka. Illepra na ni shlédla svýma měkkýma oříškovýma očima naplněnýma obavami, dala jí vodu a otřela jí čelo vlažným hadříkem, čímž jí otřela vlasy z tváře. Pak jí položila ruku na čelo a Gwen cítila, jak skrz ni proudí léčivá energie. Cítila, jak jí těžknou oči a uvědomila si, že se jí, proti její vůli, znovu zavírají.

*

Gwendolyn netušila, kolik času uplynulo, než znovu otevřela oči. Stále se cítila vyčerpaná a dezorientovaná. V jejích snech slyšela hlas a teď ho slyšela zase.

„Gwendolyn,“ zazněl hlas. Slyšela jeho ozvěnu v mysli a uvažovala, kolikrát už zvolal její jméno.

Vzhlédla a poznala Kendricka, jak na ni hledí. Vedle něj stál její bratr Godfrey a společně s ním pak Srog, Brom, Kolk a mnoho dalších. Na druhé straně postele stál Steffen. Příčil se jí pohled na výrazy v jejich tvářích. Shlíželi na ni, jako by byla někdo, koho je potřeba litovat, a jako by už byla téměř mrtvá.

„Sestřičko,“ řekl Kendrick s úsměvem. Přesto ale jasně slyšela obavy, které se mu skrývaly v hlase. „Řekni nám, co se stalo.“

Gwen potřásla hlavou. Byla příliš unavená, než aby mohla všechno vyprávět.

„Andronicus,“ řekla ochraptělým hlasem. Znělo to spíše jako zašeptání. Odkašlala si. „Snažila jsem se… vydat sama sebe… výměnou za město… věřila jsem mu. Bylo to hloupé…“

Znovu potřásla hlavou a po tváři jí stekla slza.

„Ne, bylo to vznešené,“ opravil ji Kendrick a sevřel jí ruku do dlaně. „Jsi z nás ta nejodvážnější.“

„Udělala jsi to, co by udělal každý velký vůdce,“ řekl Godfrey a vystoupil dopředu.

Gwen zavrtěla hlavou.

„Podvedl nás…“ řekla Gwendolyn. „…a napadl mě. Přiměl McClouda, aby mě napadl.“

Gwen si nemohla pomoct. Sotva ta slova vypustila z úst, začala brečet a nemohla to zadržet. Věděla, že takhle by se vůdce chovat neměl, ale nedokázala pláč zastavit.

Kendrick jí sevřel ruku ještě pevněji.

„Chtěli mě zabít…“ řekla. „Ale Steffen mě zachránil…“

Všichni lidé v místnosti se podívali na Steffena, který stál loajálně po jejím boku, s novým respektem. On jen skromně sklonil hlavu.

„To, co jsem udělal, bylo příliš málo a příliš pozdě,“ odpověděl. „Byl jsem jen sám proti mnoha.“

„I tak jsi zachránil naši sestru a my tak budeme navždy tvými dlužníky,“ řekl Kendrick.

Steffen potřásl hlavou.

„Já mám u ní mnohem větší dluh,“ odpověděl.