Blake Pierce - Ve stínu lží

„Myslím, že syn byl zrovna na Snapchatu, když sem ten vrah vnikl. A myslím, že se zrovna chystal poslat kamarádovi snap. K tomu ale nestihlo dojít.“

Když telefon našla, přehrála video, které bylo na obrazovce otevřené a připravené k odeslání. Byl na něm chlapec ve věku kolem dvanácti až třinácti let. Vyplazoval jazyk a obličej měl znetvořený zombie animací. Během dvou vteřin se ozval první výstřel. Obraz se zatřásl a během chvilky se ozval další výstřel. Chlapec pravděpodobně spadl na zem, jelikož se obraz znovu silně zatřásl a pak úplně ztmavnul – nejspíš se zastavil na místě pod stolkem, kde ho Chloe později našla.

Tam video končilo. Celý incident trval zhruba pět vteřin.

„Pusť to znovu,“ řekla Rhodesová.

Chloe přehrála video od začátku a tentokrát věnovala pozornost útržkům v roztřesených částech. Zhruba na čtvrt sekundy se v záběru objevil tvar postavy – stála v chodbě a chystala se vejít do obýváku. Byl to jen záblesk, ale byl tam. A jelikož se jednalo o docela nový model telefonu, záznam obrazu byl navzdory silným otřesům dostatečně zřetelný. Chloe svým netrénovaným zrakem nedokázala útočníkův obličej rozeznat, ale věděla, že na velitelství s tím nebudou mít sebemenší problém – provedou analýzu videa snímek po snímku a celý záznam vylepší.

„Přistižen při činu. Doslova,“ řekla Rhodesová. „Kde jsi ten telefon našla?“

„Pod stolkem u zdi v obýváku.“

Chloe cítila, že Rhodesová je z toho nálezu nadšená, ale rozhodně to Chloe nechtěla přiznat. Namísto toho jen kývla a vrátila se zpátky ke své práci – snímání otisků prstů pod oknem.

Oběma bylo jasné, že díky tomuhle videu tady už byly více méně hotové. Měly dokonalý důkaz a všechno, co udělají potom, bude čistě rutinní záležitost.

Chloe si řekla, že by mohla jednoduše spolupracovat a nesnažit se vytvářet mezi nimi ještě větší napětí. Vzala telefon a vrátila se s ním zpátky do obýváku. Prošla kuchyní a pustila se do vyloupávání nábojových plášťů ze zdi. Věděla však, že klíč k tomuhle případu je uložený v telefonu, který měla u sebe. Klíč, který jen čekal na to, až se ho někdo ujme a využije ho k dopadení pachatele. Někde vzadu v hlavě jí však hlodal nepříjemný pocit, že to celé bylo moc jednoduché. Byla si jistá, že Rhodesová si bude myslet to samé – a taky že bude přemýšlet, jak to narafičit tak, aby se to Chloe vymstilo.

O dvě hodiny později se vrátily na velitelství FBI s takovým množstvím důkazů, které podle Chloe bohatě stačilo k tomu, aby byl pachatel dopaden ještě před západem slunce. Video ze Snapchatu bylo tím nejsilnějším důkazem, také se jim však podařilo získat dva slibné otisky prstů, otisk podrážky z koberce v ložnici a dva vlasy, které se zasekly ve škvíře pod ložnicovým oknem.

Asistent ředitele Garcia je pozval do místnosti za svou kanceláří, kde mu skrčené nad malým stolkem ukázaly sesbírané důkazy. Když mu Chloe ukazovala, co našla na telefonu, viděla na něm, že se snaží potlačit spokojený úsměv. Také se zdál být potěšen tím, jak Rhodesová zabalila a katalogizovala všechen ostatní důkazní materiál, který na místě činu našly – profesionálně a učebnicově.

Možná by taky měla změnit oddělení , pomyslela si Chloe kousavě.

„Odvedly jste skvělou práci,“ řekl Garcia, když vstal od stolku a obdařil je uznalým pohledem, jako by byly vzorné studentky. „Postupovaly jste rychle a pečlivě. Nevidím důvod, proč bychom pachatele nemohli zatknout.“

Obě agentky poděkovaly. Chloe viděla, že Rhodesové není přijímání komplimentů také dvakrát příjemné, a cítila se díky tomu o trochu líp.

„Agentko Fineová, těsně předtím, než jste přišly, mi volal ředitel Johnson. Chce se s vámi za patnáct minut setkat. Agentko Rhodesová, co kdybyste zašla do laborky a podívala se, co se děje se všemi těmi důkazy, které jste zajistily?“

Rhodesová dál vystupovala jako vzorná studentka a jen přikývla. Chloe naopak cítila, že opět začíná panikařit. Když byla za Johnsonem včera, měl pro ni nachystanou pěknou podpásovku. Co na ni čekalo teď?

Všechny otázky si nechala pro sebe a zamířila chodbou k ředitelově kanceláři. Když vešla do malé přijímací místnosti, všimla si, že dveře do kanceláře jsou zavřené. Sekretářka, která zrovna s někým telefonovala, jí pokynula, ať si sedne na jednu z židlí podél stěny. Chloe se tedy posadila a zamyslela se nad tím, co pro ni a její kariéru dnešek znamenal.

Na jednu stranu se jí podařilo objevit silný důkaz, který pravděpodobně povede k přímému zatčení člena gangu, který povraždil celou rodinu. Na stranu druhou však udělala opravdu hloupou chybu, když potenciálně poškodila docela zřetelnou stopu. Řekla si však, že díky tomu videu ze Snapchatu na něm z dlouhodobého hlediska nebude tolik záležet. Přesto se však cítila trapně, že ji osočila zrovna Rhodesová, a navíc takovým způsobem. Řekla si, že to nejlepší, v co může doufat, je, že teď budou vyrovnané – že její úžasný objev vyváží její nepozornost.

Když se dveře do kanceláře otevřely, všechny její myšlenky se rázem rozplynuly. Pohlédla tím směrem a viděla, jak ze dveří vystrkuje hlavu ředitel Johnson. Viděl ji, ale nic neřekl. Jen jí dal gestem ukazováčku najevo, ať jde dovnitř. Nedokázala rozpoznat, jestli to mělo naznačovat zlost nebo jen spěch.

Vešla do kanceláře a když za sebou zavřela dveře, ředitel jí pokynul, ať se posadí na židli na druhé straně stolu – místo, které bylo Chloe čím dál více známé. Když si sedl za stůl, pomyslela si, že se jí konečně podařilo v jeho výrazu něco vyčíst. A byla si celkem jistá, že je kvůli něčemu podrážděný.

„Měla byste vědět,“ řekl, „že jsem právě domluvil s agentkou Rhodesovou. Řekla mi, že jste na místě činu v podstatě pošlapala důkazní materiál.“

„Ano, to je pravda.“

Zklamaně přikývl. „Jsem teď na vážkách. Na jednu stranu je tady stejně nová jako vy. A fakt, že na vás doslova žalovala, mě upřímně neskutečně vytáčí. Ale zároveň jsem rád, že mi to řekla. Protože ačkoliv tohle skutečně byl váš první den, na tyhle věci si nějakým způsobem musíme dávat pozor. Jistě je vám jasné, že si sem do kanceláře nevolám každého agenta, který udělá nějakou chybu, abych ho vyslýchal. Ale u vás jsem měl potřebu zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku, jelikož jsem vám na poslední chvíli hodil klacek pod nohy. Máte pocit, že vás to vykolejilo?“

„Ne. Jednoduše jsem to přehlédla. Příliš jsem se soustředila na důkazy na okně a stopu jsem neviděla.“

„To je pochopitelné, ale trochu neobratné. Asistent ředitele Garcia mi však tvrdí, že jste na místě činu našla důkaz, který by měl vést k přímému zatčení pachatele – telefon s videem ze Snapchatu. Správně?“

„Ano, pane.“ Z nějakého nevysvětlitelného důvodu se jí chtělo dodat: Ale našel by ho tam více méně kdokoliv. Měla jsem jenom štěstí.

„Myslím si, že dokážu odpustit hodně,“ řekl, „ale berte, prosím, na vědomí, že pokud se vyskytne více chyb, jako byla tahle, může to pro vás mít relativně vážné následky. Prozatím bych vám a Rhodesové přidělil další případ. Je pro vás problém s ní pracovat?“

Na rty se jí dralo jedno velké ano , ale nechtěla působit malicherně. „Ne, myslím, že to zvládnu.“