Blake Pierce - Ve stínu lží

Rhodesová jen pokrčila rameny. „Netrvá mi dlouho se ráno připravit. V pořádku, agentko Fineová. Tohle přece není závod.“

Když vešly dovnitř, uprostřed malého obývacího pokoje, ve kterém byl neskutečný nepořádek, zahlédly stát nějakého muže. Otočil se k nim a jeho oči na chvíli zaváhaly na agentce Rhodesové. Měla na sobě obyčejné černé kalhoty a konzervativní bílou halenku. Vlasy měla vyžehlené a ačkoliv tvrdila, že jí ranní rutina netrvala dlouho, bylo zjevné, že nalíčit se ráno stihla.

„Vy jste z FBI?“ zeptal se muž.

„Ano,“ řekla Chloe rychle, jako by chtěla dát jasně najevo, že v téhle místnosti jsou přítomny dvě agentky, nejen ta krásná blondýna.

„Agentky Rhodesová a Fineová,“ řekla Rhodesová. „A vy jste?“

„Detektiv Ralph Palace, marylandské oddělení vražd. Udělám si jen pár poznámek, tenhle případ teď údajně přebíráte vy.“

„Co nám o tom můžete říct?“ zeptala se Chloe.

„Je to jednoduché. Vražda z iniciativy gangu. MS-13 je v téhle oblasti hodně rozlezlý, takže stavíme na tom. Těla muže, ženy a jejich třináctiletého syna byla odvezena včera odpoledne, zhruba sedm hodin poté, co někdo nahlásil, že slyšel výstřely. A tady to pak vypadalo takhle .“ Rozmáchl rukama a ukázal tak na nepořádek, který v bytě panoval. „Policie se na to jen povrchově podívala a přišla na to, že muž, který byl obětí, měl kdysi konexe v konkurenčním gangu s názvem Binzos.“

„Pokud je v tom zapletená MS-13, jak to, že na tom nepracuje imigrační?“ zeptala se Chloe.

„Protože na to nemáme důkazy,“ řekl Palace. „Když přijde na zločiny gangů s imigračním podtextem, musíme si být opravdu jistí. Jinak můžeme čekat soudní pře a stížnosti o tom, jak nespravedlivě je zacházeno s etnickými menšinami.“ Zakroutil hlavou a povzdechl si. „Takže by bylo fajn, kdyby se vám to podařilo jakkoliv dokázat.“

Vydal se ke dveřím a mezitím vytáhl z peněženky vizitku. Chloe ani trochu nezaskočilo, že ji podal přímo Rhodesové. „Kdybyste něco potřebovaly, zavolejte.“

Rhodesová se ani neobtěžovala odpovědět a schovala si vizitku do kapsy. Chloe došla k závěru, že Rhodesová musela být na střední jednou z těch holek, které si na ustavičné oplzlé pohledy zvykly. Setkání s detektivem Palacem pro ni jistě bylo jen dalším ze sta podobně otravných momentů.

Chloe se rozhlédla kolem. Konferenční stolek, který dřív stával před pohovkou, byl převrácený. Na podlaze viděla skvrnu pravděpodobně od nějaké tmavé limonády, která se během rvačky vylila. Tmavá tekutina rozlitá na bílém chlupatém koberci, který se táhl z pokoje až do sousední kuchyně, byla smíchaná s něčím, co mohla být jedině teď už napůl zaschlá krev. Ještě větším množstvím rudé tekutiny byly postříkané stěny a trocha byla rozmazaná na kuchyňském linoleu.

„Jak si to chceš rozdělit?“ zeptala se Rhodesová.

„Nevím. Pokud se tady střílelo, je celkem vysoká šance, že zasáhli zeď nebo podlahu. A podle toho, jak to tu vypadá, to neproběhlo hladce. Jasně tady došlo k bitce, což mi říká, že tady někde budou i otisky prstů.“

Rhodesová přikývla. „Taky musíme přijít na to, jak se vrah dostal dovnitř. Viděla jsi vchodové dveře? Žádné známky násilného vniknutí. To znamená, že ho jedna z obětí musela pustit dovnitř. Možná to byl někdo, koho dobře znali a věřili mu.“

Chloe se vším souhlasila a musela uznat, že na ni Rhodesová udělala dojem s tím, jak zkontrolovala dveře ještě předtím, než vešly dovnitř.

„Co kdyby ses šla podívat ven po známkách násilného vniknutí?“ navrhla Rhodesová. „Já se zatím rozhlédnu kolem, jestli nepřijdu na to, jakou zbraň vrah použil… jestli tu třeba nejsou nějaké úlomky nábojů nebo tak.“

Chloe souhlasně přikývla, ale už dávno jí bylo jasné, že se Rhodesová ze všech sil snaží dostat do čela celého vyšetřování. Chloe se tím však nenechala rozhodit. Na základě toho, co z místa činu zatím vypozorovaly – a vzhledem k faktu, že tenhle případ přidělili dvěma čerstvým agentkám pod dohledem asistenta ředitele – Chloe věděla, že jim tohle šetření nebude trvat dlouho a z dlouhodobého hlediska bude zanedbatelné. Takže pokud se Rhodesová už teď snažila mít navrch, nemělo smysl se tím nikterak zabývat. Alespoň zatím ne.

Chloe zamířila zpátky ven a v hlavě si přehrávala, jak to tu asi proběhlo. Pokud byl ten vrah někým, koho rodina znala, proč by došlo k nějaké bitce? Kdyby vrah použil pistoli, tři bezprostřední výstřely by jim moc prostoru pro reakci nedávaly. Dveře však skutečně nejevily žádné známky násilného vniknutí. Přesto však bylo takové vniknutí pravděpodobnější, než že by vraha jednoduše pustili dovnitř. Pokud však dovnitř nevniknul hlavním vchodem, pak kudy?

Pomalu se vydala kolem budovy a uvědomila si, že nazývat ji bytovkou nebylo zrovna adekvátní. Stále více nabývala dojmu, že se jednalo spíše o ubytovnu, kterou vláda poskytovala lidem v hmotné nouzi. Tahle stála na úplném konci skupiny čtyř identických budov oddělených vždy jen pruhem povětšinou uschlé trávy.

Levá stěna nebyla ničím zajímavá. Kromě malé plynové bomby a ohnutého kohoutku, ze kterého vedla na zemi stočená a očividně dlouho nepoužívaná zahradní hadice, na téhle straně nebylo nic zvláštního. Když však budovu obešla a ocitla se vzadu, uviděla několik možností. Zaprvé, byly tam tři okna. Jedno z nich vedlo do kuchyně a další dvě do ložnic. Ke stěně se tisklo také betonové schodiště, které vedlo k zadním dveřím. Vyšla k nim a zkusila kliku – odemčené. Vedly do malé místnosti, která pravděpodobně sloužila jako šatna. Na zemi leželo několik párů zablácených bot a na háčku na stěně visel potrhaný, špinavý kabát. Zkontrolovala dveře i rám, ale všechno bylo v pořádku. Ze svého místa neviděla žádné známky toho, že by byly v blízké minulosti otevřené násilím.

Vrátila se ven a zkontrolovala každé ze tří oken, jestli nenajde něco podezřelého – a nebyla zklamaná. Z rámu třetího okna, které podle všeho vedlo do hlavní ložnice, někdo odstranil dva menší kusy dřeva. Musel je odtrhnout velkou silou, spíš jako by je odštípl. Jeden kus kdysi býval podél spodní hrany, kde se setkával rám s okenní tabulkou. Druhý odštěpek se nacházel na horní straně spodní části rámu. Ať už to dřevo odštípli jakkoliv, na skle se během toho vytvořila prasklina. Nevyvinul však tak velkou sílu, aby sklo rozbil úplně.

Nechtěla se ničeho dotýkat ze strachu, aby nepoškodila případné otisky, které vrah zanechal. Jak tam ale tak stála na špičkách, viděla, že jeden z dřevěných úlomků mohl venku stojícímu člověku umožnit odemknout okenní zámek.

Vrátila se zadními dveřmi dovnitř a zamířila do hlavní ložnice. Neviděla žádné jasné náznaky, že by dovnitř někdo vnikl oknem. Také však věděla, že po pečlivějším prozkoumání prachu bude vědět daleko víc.

„Co to děláš?“

Otočila se a ve dveřích do ložnice uviděla stát Rhodesovou. Tvářila se skepticky a pochybovačně si Chloe měřila.

„Někdo se sem pokoušel dostat přes okno,“ řekl Chloe. „Můžou tu být nějaké otisky, měly bychom je najít.“

„Máš rukavice na sbírání důkazů?“ zeptala se Rhodesová.

„Ne,“ řekla Chloe. Přišlo jí to jako pěkná ironie. Kdyby tenhle den začala jako členka Týmu pro zajišťování důkazů, jak bylo původně v plánu, měla by je u sebe. Ale potom, co jí Johnson včera přidělil do jiného oddělení, ji ani nenapadlo, že by si s sebou měla vzít vybavení na zajišťování důkazů.