Blake Pierce - Dokonalý Úsměv

„Podívejte,“ pronesl nakonec. „Jak jsem již zmínil, stop máme spoustu – možná až příliš. Už jen všemi se jimi probrat je hezká dřina. Poprosili jsme o pomoc i oddělení šerifa a další policejní stanice z okolí. Dokonce i místní pobočka FBI se rozhodla zapojit a poslala nám pár agentů k těm případům, které považují za zajímavé. Máme toho teď zkrátka zatraceně moc na zatraceně málo lidí. A ostatní kriminálníci si samozřejmě nevzali dovolenou jen proto, že nám na svobodu uprchlo pět šílenců. Před dvěma dny jsme tu měli útok gangu. Někdo nechává na hřištích injekční stříkačky. Váš starý kámoš detektiv Hernandez má práce nad hlavu s trojitou vraždou, kvůli které dneska musel až do Topanga Canyon. Jo, a aby toho nebylo málo, už druhý týden se nám tu bleskovou rychlostí šíří spalničky.“

„Kam tím míříte, kapitáne?“ zeptal se Murph. Jessie v jeho hlase poprvé zachytila náznak rezignace.

Decker se s nimi konečně podělil o to dosud tak pečlivě střežené tajemství.

„Ve skutečnosti jsme včera dostali případ, s nímž byste nám možná mohla pomoct, Huntová. Stalo se to ve Studio City, takže to má na povel stanice v severním Hollywoodu. Nicméně to zaujalo i FBI, takže k vyšetřování posílají svého agenta. Přemýšlel jsem, že bych vás s ním spároval.“

„Co je to za případ?“ otázala se Jessie klidným hlasem, ačkoli cítila, jak se jí v břiše zvedá vlna vzrušení.

„Pobodání, docela brutální. Zatím bez motivu i bez podezřelých. Oba vaši chlapci jsou ale fandové velkých nožů, nebo ne?“

„To je pravda,“ přisvědčila.

„Samozřejmě to spolu vůbec nemusí souviset,“ připustil Decker. „Je to však první útok, na který jsme narazili, co aspoň trochu odpovídá jejich profilu.“

„Vy ji tedy opravdu chcete pustit do terénu?“ ujišťoval se Murph, třebaže už znal odpověď.

„No, usoudil jsem, že když bude mít za partnera agenta FBI a přitom ji bude chránit několik amerických maršálů, mělo by být o její bezpečí postaráno. Nebo je to mylný úsudek?“

„Kapitáne Deckere,“ odvětil Murph bezvýrazně, „maršálská služba obecně zastává názor, že žádná chráněná osoba není nikdy tak úplně v bezpečí. Poslat naši svěřenkyni do terénu, navíc v rámci vyšetřování vraždy, kterou možná spáchal jeden z těch samých lidí, před nimiž se ji snažíme ochránit, je dle mého osobního mínění víc než nebezpečné.“

„Jenomže,“ vmísila se do toho Jessie, protože vycítila, že konečně nadešla ta správná chvíle vyložit její poslední trumf, „to v podstatě není o nic horší, než naše současná situace. Už skoro dva týdny jsem pod ochranou. Ale o mužích, kteří mě pronásledují, se nikomu nepodařilo zjistit nic, co by nynější stav nějak změnilo. Město, LAPD i maršálskou službu to stojí obrovské peníze a konec je přitom v nedohlednu. Jestli to tak půjde dál, možná si opravdu budu muset opatřit novou identitu… už podruhé v životě!“

„My se na to takhle nedíváme…“ začal protestovat Murph.

„Nechte mě prosím domluvit, maršále,“ ujala se slova znova Jessie, aniž by jí v hlase zazněla sebemenší známka jízlivosti či povýšenosti. „Takhle to dál nejde. Každou noc se mi zdají noční můry o tom, jak někdo zmasakroval celou moji ochranku. Sotva slyším nějaký nečekaný zvuk, málem vyletím z kůže. Krčím se při každém nenadálém pohybu. Jsem v tom domě uvězněná, i když jsem neudělala nic špatného. Nemůžu tak žít napořád. To radši umřu při pokusu ty chlapy chytit, než abych strávila zbytek života ve strachu. Mám veškeré potřebné znalosti i dovednosti k tomu, abych dopadla oba muže, kteří mi chtějí ublížit. Dovolte mi je použít. Přece nežádám nic nesmyslného.“

Decker s Murphym si vyměnili pohledy. Jessie to připadalo, že uběhla celá věčnost, než maršál promluvil.

„Zařídím to u Corcorana,“ svolil, ale pak dodal, „za předpokladu, že budete souhlasit s jistými podmínkami.“

„Jakými podmínkami?“ vyptávala se Jessie, ačkoli byla v tomto okamžiku stejně ochotná odsouhlasit téměř cokoli.

„Po celou dobu s vámi zůstane vaše ochranka – žádné pokusy nás setřást. Noci budete i nadále trávit v bezpečném úkrytu. V terénu budete dodržovat všechna bezpečnostní opatření včetně případných úhybných manévrů, které můžete považovat za přehnané. V jakékoli situaci v terénu se podřídíte velení maršálů, ať vám jejich rozkazy připadají zbytečně opatrné nebo ne. Pokud vám řekneme, abyste odešla, bez odmlouvání poslechnete. Souhlasíte s těmito podmínkami, slečno Huntová?“

„Souhlasím,“ přitakala bez váhání a bez ohledu na to, zda své slovo hodlá dodržet.

„V tom případě se, jakmile obdržíme svolení od mého nadřízeného, můžete pustit do práce.“

Jessie se obrátila k Deckerovi, který vypadal, jako by se snažil potlačit úsměv.

„Co kdybych vám představil vašeho dočasného partnera?“ navrhl.

Jessie zdaleka nebyla nadšená.

Agent, kterého FBI poslala, aby oddělení pomohl s případem pobodání, vypadal jako bývalý hráč baseballu, jenž byl do hry povolán jen proto, že se všichni hráči základní sestavy zranili. Muselo mu být kolem čtyřiceti a Jessie si po cestě k němu všimla, že má na agenta FBI překvapivě otylé břicho.

Jeho neobvykle dlouhé a rozcuchané vlasy byly navíc skoro úplně stříbrné. Větrem ošlehaná tvář a slaná vůně napovídaly, že tráví víc času surfováním, než vyšetřováním případů. Sako měl u límce roztřepené a volně uvázaná kravata mu visela od půl hrudi. A přestože ještě neodbilo poledne, už se mu na pokrčených kalhotách podařilo nashromáždit úctyhodnou sbírku skvrn od jídla.

„Jack Dolan,“ představil se a natáhl k ní ruku, jinak se však k žádnému pozdravu neměl.

„Jessie Huntová,“ odpověděla. Přijala nabízenou ruku a musela potlačit zajíknutí, když ji stiskl v železném sevření.

„Ach ano. Ta proslulá forenzní profilistka alias dcera sériového vraha alias zaříkávačka psychopatů, co se skrývá před chlapy, co v noci dělají bu-bu-bu.“

„Přesně tak to stojí na mé vizitce,“ opáčila Jessie kysele. Vůbec se jí nelíbilo, kolik závěrů si o ní ten člověk hned na začátek udělal.

„Agente Dolane,“ vložil se do toho Decker, a přerušil tím jejich mrazivou slovní přestřelku, „jelikož pobodání ve Studio City vykazuje několik potenciálních rysů, jež jsou charakteristické jak pro Xandera Thurmana, tak pro Boltona Crutchfielda, rozhodli jsme se, že požádáme slečnu Huntovou, aby se k vám přidala a zhodnotila, nakolik je pravděpodobné, že za vraždou stojí jeden z nich.“

Dolan přejel pohledem z Deckera na Jessie a nakonec na Murpha.

„Takže jí teď budu dělat chůvu?“ zeptal se se zmateným výrazem. „Nebo si máme předávat štafetu?“

Jessie otevřela pusu, ačkoli si nebyla jistá, co z ní kromě proudu nadávek vypustí. Než však stihla říct jediné slovo, předběhl ji znovu Decker.

„V průběhu vyšetřování tohoto případu ji považujte za svoji parťačku. Předpokládám, že jste zvyklý svému partnerovi krýt záda, agente Dolane? Pak se pro vás nic nemění.“

Dolan zůstal zticha. Jessie koutkem oka zahlédla, jak Murph potlačuje úsměv. Otočila se k Deckerovi.

„Mohla bych si s vámi na chvíli promluvit o samotě?“ požádala.