Blake Pierce - Lovení

Ať je to cokoli, do zítra to určitě počká.

Ale nedokázala se přimět k tomu, aby se otočila a odešla.

Už zase ta obava, že k němu bude neslušná.

Šla za ním k zadní části auta. Oddělal plachtu zakrývající korbu a uviděla změť rozmotaného ostnatého drátu, který pokrýval celou korbu pick-upu.

Najednou ji zezadu popadnul a mokrým hadrem jí přikryl nos a ústa.

Hope kopala a snažila se od něj odtáhnout, ale oproti ní byl vyšší a silnější.

Nemohla ani křičet, protože se nedokázala zbavit toho hadru na obličeji. Byl silně nasáklý nechutně nasládlou tekutinou.

Najednou se jí začal zmocňovat zvláštní pocit.

Pociťovala závrať a euforii, jako by si vzala drogy.

Kvůli euforii Hope na pár okamžiků zapomněla, v jakém ohromném nebezpečí se nachází. Zkusila ještě znovu zabojovat, ale ruce i nohy měla oslabené, jako by je měla z gumy.

Ať už se jí ten muž snažil provést cokoli, nedokázala se tomu bránit.

Vzdáleně, jako by byla její mysl oddělená od těla, si uvědomovala, že ji ten muž zvedl a hodil mezi změť ostnatého drátu na korbu auta. Nasáklý hadr jí při tom tiskl celou dobu pevně k obličeji, takže se nadýchala omamných výparů.

Hope Nelsonová si jen vzdáleně uvědomovala bodavou bolest po celém těle, když bezvládně dopadla a pomalu ztratila vědomí.

Riley Sweeneyová připravovala dva rib eye steaky ke grilování a už po několikáté si pomyslela:

Dnešní noc musí být výjimečná.

Ona i její snoubenec, Ryan Paige, byli poslední dobou příliš zaneprázdněni na to, aby si užívali čas trávený společně. Veškerý jejich čas a energii spolkla Rileyina náročná stáž u FBI a Ryanovo nové zaměstnání coby čerstvého absolventa na pozici právníka. Dokonce i dnes, v sobotu, pracoval přesčas.

Riley bylo 22 už skoro před dvěma týdny, ale od té doby neměli čas její narozeniny oslavit. Od Ryana dostala jako dárek hezký náhrdelník, ale to bylo všechno – žádná oslava, žádná večeře, žádný dort. Doufala, že dnešní jídlo by jim to mohlo vynahradit.

Kromě toho, dnes byla poslední příležitost, aby si udělali hezký společný večer. Riley včera úspěšně dokončila stáž a zítra zamíří na Akademii FBI v Quanticu ve Virginii. Ryan zůstane zde ve Washingtonu D.C. Ačkoli je od sebe bude dělit jen hodina cesty autem nebo vlakem, oba budou mít spoustu práce. Nebyla si jistá, kdy budou mít s Ryanem další příležitost strávit nějaký čas spolu.

Podle instrukcí v podrobně popsaném receptu okořenila Riley steaky solí, pepřem, sušenou mletou cibulí, mletým hořčičným semínkem, sušeným oreganem a tymiánem. Rozhlédla se po kuchyni a zkontrolovala své dílo. Zeleninový salát s dresinkem měla hotový, žampiony byly nakrájené a připravené na grilování se steakem a dvě brambory se už pekly v troubě. Jako dezert měla v lednici připravený kupovaný cheesecake.

Jídelní stůl pečlivě prostřela a umístila na něj vázu s květinami, které vybrala, když kupovala zeleninu. Láhev cenově přijatelného a chutného červeného vína už čekala na otevření.

Riley se podívala na hodinky. Přibližně touhle dobou by se měl Ryan vracet domů. Doufala, že nebude mít příliš velké zpoždění. Chtěla steaky začít připravovat až poté, co dorazí.

Už ji nenapadalo, co dalšího by měla ještě připravit. Celý den prala prádlo, uklízela jejich malý byt, nakupovala a připravovala jídlo – domácí práce, na které neměla příliš času, od té doby, co se na začátku léta s Ryanem společně sestěhovali. Oproti studiu jí to připadalo jako příjemná změna.

Přesto si nemohla pomoci a pomyslela si: Vypadá takhle život po svatbě?

Když dosáhne svého cíle a stane se agentkou FBI, bude opravdu trávit dny tím, že se bude snažit, aby bylo doma všechno perfektně nachystané, než přijde Ryan z práce? To se jí nezdálo moc pravděpodobné.

Právě teď si Riley tuhle budoucnost neuměla představit – nebo jakoukoli jinou konkrétní podobu budoucnosti.

Svalila se na gauč.

Zavřela oči a dolehla na ni obrovská únava.

Oba potřebujeme dovolenou, pomyslela si.

V nejbližší době to ale na žádnou dovolenou nevypadalo.

Zavíraly se jí oči únavou a skoro začínala podřimovat, když ji vytrhla z klidu vzpomínka…

Šílenec v kostýmu a s make-upem klauna jí svázal nohy a ruce.

U obličeje jí držel zrcadlo.

„Hotovo. Podívej!“ řekl.

Podívala se. Po celém obličeji měla rozetřený make-up a byla také nalíčená jako klaun.

Pak před ní držel jehlu. Věděla, že jestli jí vpraví obsah smrtící injekce do těla, zemře hrůzou…

Riley náhle otevřela oči a celá se třásla.

Jen před pár měsíci o fousek unikla smrti, když ji málem zabil nechvalně proslulý „zabiják klaun“. Traumatické vzpomínky z tohoto děsivého zážitku se jí pořád vracely.

Snažila se vzpomínku zahnat pryč, když v tu chvíli zaslechla kroky na schodišti v přízemní hale.

Ryan! Už je doma!

Vyskočila z gauče a ujistila se, že je trouba nastavená na nejvyšší teplotu. Následně zhasla světla a zapálila svíčky, které měla připravené na stole. Nakonec přispěchala ke dveřím a setkala se s Ryanem, který akorát vcházel dovnitř.

Padla mu kolem krku a políbila ho. On jí ale polibek neopětoval a cítila, jak se jeho tělo svěsilo vyčerpáním. Viděl komíhající se světlo svíček uvnitř bytu.

„Riley – co se to sakra děje?“ vyhrkl.

Riley byla v mžiku zklamaná.

Odpověděla: „Připravuju něco dobrého k večeři.“

Ryan vešel dovnitř, odložil si aktovku a zhroutil se na gauč.

„Neměla ses namáhat.“ řekl. „Měl jsem strašný den. A nemám moc hlad.“

Riley si vedle něj sedla a začala mu masírovat ramena.

Řekla mu: „Všechno je téměř nachystané. A nemáš hlad ani, když řeknu, že máme rib eye steak?“

„Rib eye?“ překvapeně odvětil Ryan. „Můžeme si to dovolit?“

Jeho otázka ji rozčílila, takže ji raději nechala bez odpovědi. Spravovala společné finance, takže měla za to, že ví moc dobře, co si mohou a nemohou dovolit.

Ryan očividně vycítil Rileyino zklamání.

„Rib eye steaky zní skvěle. Dej mi jen pár minut, abych si umyl ruce,“ dodal.

Ryan vstal a zamířil do koupelny. Riley přispěchala zpět do kuchyně, vyndala brambory z trouby, zatáhla steaky na pánvi a následně dopekla v troubě, aby byly oba středně propečené.

Když servírovala jídlo na stůl, Ryan byl už usazený u stolu. Oběma nalil sklenici vína.

„Děkuju,“ řekl Ryan s lehkým úsměvem. „Jsi hodná.“

Zakrojil do svého steaku a dodal: „Bohužel budu muset ještě dodělat nějakou práci z domu. Udělám to po jídle.“

Silně zklamaná Riley potlačila povzdech. Doufala, že společná večeře bude mít romantičtější zakončení.

Nějakou chvíli jedli v tichosti. Poté si Ryan začal stěžovat, jaký měl den.

„Tahle absolventská pozice – to je v podstatě otročina. Musíme dělat všechnu těžkou dřinu pro naše partnery – rešerše, sepisujeme dokumenty k případům, kontrolujeme, že bude všechno připravené do soudní síně. A trávíme tam víc času než společníci. Je to jako šikana zelenáčů, až na to, že to nikdy nekončí.“

„Zlepší se to,“ povzbudila ho Riley.

Přiměla se zasmát a dodala: „Sám budeš jednou taky partner. A budeš mít tým čerstvých absolventů, kteří si na tebe budou po příchodu domů stěžovat.“