Issac Asimov: Nemesis

„Ale Smlouva o výměně vědeckých informací —“

„Tu musíme ignorovat. Každé pravidlo má svoji výjimku. Na váš objev se vztahuje Bezpečnostní předpis kolonie. A jakmile dojde k aplikaci Bezpečnostního předpisu, nemůžeme váš objev zveřejnit. Hyperposilovací technologii také nezveřejňujeme.“

„Ale existence Sousední hvězdy nemá nic společného s bezpečností kolonie.“

„Právě naopak, paní doktorko. Možná si to neuvědomujete, ale přišla jste na něco, co může změnit osud lidské rasy.“

Stála a strnule na něj zírala.

„Sedněte si. Vy a já jsme teď něco jako spiklenci a musíme si důvěřovat. Od této chvíle, když budeme sami, jste pro mě Eugenie a já pro vás Janus.“

„Nemyslím, že by to bylo vhodné,“ namítla Insignová.

„Bude muset, Eugenie. Konspirace založená na chladných, formálních vztazích je nemožná.“

„Jenže já nechci s nikým a o ničem konspirovat, to je všechno. Nechápu, proč by měla fakta týkající se Sousední hvězdy zůstat utajena.“

„Máte strach o své prvenství, je to tak?“

Insignová na vteřinku zaváhala, potom řekla:

„Mám. Na to můžete vzít jed, Janusi. Svoje prvenství mít musím.“

„Teď na chvilku zapomeňte,“ řekl, „že nějaká Sousední hvězda existuje. Víte, že už hodnou dobu prosazuji, že by měl Rotor opustit sluneční soustavu. Co si o tom myslíte vy? Opustila byste sluneční soustavu?“

Pokrčila rameny. „Nejsem si jistá. Bylo by to pěkné, vidět poprvé zblízka pár astronomických objektů — ale taky z toho jde trochu strach, ne?“

„Myslíte opustit domov?“

„Ano.“

„Ale ten byste neopustila. Váš domov je Rotor,“ rozpřáhl paže. „Měla byste ho s sebou.“

„Ale i tak, pane sek — Janusi, Rotor není všechno, co znamená slovo domov. Co naše sousedství, ostatní kolonie, planeta Země, celá sluneční soustava?“

„Přelidněné sousedství. Nakonec bude stejně muset někdo odejít, chtě nechtě. Na Zemi byla kdysi doba, kdy museli někteří lidé překonat hřebeny hor, přeplout oceány. Před dvěma staletími museli Pozemšťané opustit svoji planetu a založit kolonie. Toto je pouze další kapitola téhož prastarého příběhu.“

„Chápu, ale jsou lidé, kteří to nikdy neudělali. Jsou lidé, kteří stále zůstávají na Zemi. Jsou lidé, kteří už nekonečné generace žijí v jednom malém pozemském regionu.“

„A ty chceš být jednou z těch soch.“

„Myslím, že to je to, co chce můj muž, Crile. O vašich názorech se vyjadřuje zcela otevřeně.“

„Proč ne, máme na Rotoru svobodu projevu i myšlení, takže se mnou nemusí souhlasit, to jak má chuť. Ale chci se zeptat na něco jiného. Když lidé, obecně — ať už na Rotoru nebo jinde, uvažují o opuštění sluneční soustavy, kterou oblast mají na mysli?“

„Alfu Centauri, samozřejmě. To je hvězda, o které si všichni myslí, že je nejblíž. I s hyperposilovaným pohonem nedosáhnete průměrné rychlosti vyšší, než je rychlost světla, takže by vám to zabralo čtyři roky. Kamkoli jinam by to trvalo mnohem déle, a čtyři roky je už i tak dost dlouhá doba na cestování.“

„A řekněme, že bychom mohli cestovat ještě rychleji, a že bychom mohli dorazit mnohem dál než jen k Alfě Centauri, kam bychom pak šli?“

Insignová chvilku uvažovala a potom řekla: „Myslím — stále k Alfě Centauri. Bylo by to pořád v našem nejbližším sousedství. Hvězdy by v noci vypadaly skoro stejně a to by uklidňovalo. A nacházeli bychom se blízko domova, pro případ, že bychom se chtěli vrátit. Kromě toho, Alfa Centauri A, což je největší ze tří hvězd soustavy, je prakticky dvojníkem našeho Slunce. Alfa Centauri B je sice menší, ale ne příliš. A i kdybychom vyškrtli Alfu Centauri C, rudého trpaslíka, stále by to byly dvě hvězdy za jednu, jinak řečeno, dvě planetární soustavy.“

„Řekněme, že by nějaká kolonie odletěla k Alfě Centauri, našla poměrně vhodnou obyvatelnou planetu, založila tam nový svět a ve sluneční soustavě by se o tom vědělo. Kdyby se další kolonie rozhodla opustit sluneční soustavu, kam by se vydala?“

„K Alfě Centauri, samozřejmě,“ odvětila bez váhání Insignová.

„Lidská rasa by tedy stále směřovala na 'vyzkoušená místa a kdyby měla některá kolonie úspěch, ostatní by ji velmi brzy následovali, až by byl nový svět stejně přelidněný jako ten starý, až by i tam existoval nespočet menšin s nespočtem kultur a nakonec nespočet kolonií s nespočtem ekologií.“

„Tak by nastal čas vyrazit k další hvězdě.“

„Jenže úspěch na jednom místě, Eugenie, by vždycky přitáhl další kolonie. Zdravá dobrá planeta přiláká zástupy dalších.“

„Asi máte pravdu.“

„Ale když se vydáme ke hvězdě, která je pouhé dva světelné roky vzdálená, pouze poloviční vzdálenost k Alfě Centauri, a nikdo kromě nás o tom nebude vědět, kdo za námi půjde?“

„Nikdo, dokud nenajdou Sousední hvězdu.“

„Ale to může trvat dlouho. Mezitím se všichni nahrnou k Alfě Centauri nebo k některé z mála hvězd, které přicházejí v úvahu. Nikdy si nevšimnou rudého trpaslíka, kterého budou mít prakticky pod nosem, a kdyby si ho přece jen všimli, zavrhnou ho jako nevhodné místo ke kolonizaci — pokud ovšem nebudou vědět, že z něj už lidé učinili 'prosperující podnik'.“

Insignová na něj nejistě hleděla. „Ale o čem to vlastně mluvíme? Řekněme, že se vydáme k Sousední hvězdě, aniž by se to někdo dozvěděl. Jaký z toho pro nás plyne užitek?“

„Budeme ten svět moci zalidnit. Jestli tam najdeme obyvatelnou planetu —“

„Nenajdeme. Ne kolem rudého trpaslíka.“

„Potom musíme využít všechny suroviny, které tam existují, k vybudování neomezeného počtu kolonií.“

„Myslíte, abychom měli pro sebe větší možnosti?“

„Ano. Mnohem větší možnosti, než kdyby se hned za námi přihnali ostatní.“

„Tím tedy získáme trochu víc času. Ale i když budeme sami, nakonec stejně zaplníme všechen vhodný prostor okolo Sousední hvězdy. Jen nám to místo dvou set let bude trvat pět set. Jaký v tom bude rozdíl?“

„Všechen, jaký si jen dokážeš představit. Když tam necháš přiletět ostatní kolonie, budou tam tisíce odlišných kultur, které si s sebou přinesou všechnu zlobu a úpadek celé pozemské historie. Ale když nám dáš čas, abychom tam mohli být sami, vybudujeme si systém kolonií jednotné kultury a ekologie. Bude to neporovnatelně lepší situace — méně chaotická, méně anarchistická.“

„Méně zajímavá. Méně rozmanitá. Méně živá.“

„Vůbec ne. Časem se odlišíme, tím jsem si jistý. Každá kolonie bude mít svoje specifika, ale všechna vystavěná na společném základě, ze kterého budou tato specifika pocházet. Už jenom proto se naše kolonie stanou neporovnatelně lepšími. A i kdybych se mýlil, musí ti být přece jasné, že experiment tohoto druhu se musí jednou uskutečnit. Je to logický vývoj, tak proč ho nevyzkoušet na jedné určité hvězdě? Vybrat jednu hvězdu, rudého trpaslíka, o kterého by se normálně nikdo nezajímal a zkusit, jestli dokážeme vybudovat společnost nového typu a pokud možno lepší.

Ať se ukáže, co dokážeme,“ pokračoval, „když nebudeme muset vybíjet svou energii na zbytečných kulturních odlišnostech a když se naše biosféra nebude muset bránit neustálým útokům cizích ekologií.“

Insignová cítila, jak se v ní něco pohnulo. I kdyby to nefungovalo, lidstvo by se aspoň něco naučilo — to, že by to nefungovalo. A kdyby to přece fungovalo?