Morgan Rice - Obsidiáni

„To si snad dělá srandu,“ zamumlal Chris.

„Nedělám, chlapče,“ odpověděl plukovník.

Chris se o předivu dimenzí dozvěděl, když profesorka Obsidiánová přivolala temnou armádu, aby jim pomohla při poslední misi. Použila k tomu ten svůj nůž. A Chris to měl dokázat holýma rukama?

Plukovník na něj upřeně hleděl. Chris se zhluboka nadechl a dovolil mysli, aby se odebrala na klidné místo, kde se skutečnost objevovala jen v mlze.

Kdykoli použil svoji moc, bylo to pro Chrise vzrušující. Pokaždé totiž zjistil, že je jeho moc o něco větší než posledně. Byla jako ohromný doutnající kus lávy přímo v jeho žaludku. Dokonce už za tu krátkou chvíli, kdy cvičil s plukovníkem, narostl do ještě větších rozměrů. Cítil, že si jeho moc přeje, aby ji použil. Bylo to, jako by uvnitř měl něco cizího, něco, co se v jeho těle prostě objevilo a dodávalo mu to moc, o které většina ostatních lidí ani nesnila.

Sáhl po vnitřní moci a pokusil se ji zhmotnit rukama. Cítil, jak se mu pažemi až k zápěstím šíří teplo. Plukovník Kain ho stále pevně svíral. Pak mu teplo proniklo až do dlaní, jeho kůže se úplně rozžhavila. A nakonec poslal moc kupředu, představil si přitom, jak se dimenzionální předivo taví a převedl obraz ve skutečnost.

V tu chvíli si všiml, jak se vzduch kolem jeho rukou mění. Začal se chvět.

„Funguje to…“ vykoktal Chris.

Vzhlédl k plukovníku Kainovi. I když měl obličej schovaný pod kápí, vyčetl mu Chris z očí, že se ďábelsky usmívá.

Chrisovi se rozbušilo srce.

„Jde mi to,“ vyhrkl vítězoslavně.

„A teď přestaň,“ poručil plukovník.

Chris spustil ruce. V místě, kde se jeho dlaně dotkly dimenzionálního přediva, zely dva otvory.

„Paráda,“ zamumlal Chris.

„Takhle můžeš vstoupit do prostoru mezi časem,“ pronesl plukovník. „Do prázdnoty. Tam, kde sídlí temná armáda.“ Natáhl ruce a stiskl k sobě okraje narušeného přediva. Uzavřel je. „Chápeš, jak cenná je moc, kterou v sobě máš?“

Chris přikývl. „Chápu.“

„Dobře. A teď běž.“

Chris sebou trhnul. Běhat? Zase?

Plukovníkova dávka pochval byla zřejmě vyčerpaná. Znovu promluvil chladným a tvrdým hlasem: „Řekl jsem, běž.“

Chris se nehodlal hádat. Rozběhl se do dalšího kola po pozemcích.

Když tentokrát vzhlédl k oknům koleje, byl Malcolm pryč.

A když zahnul za roh a spatřil siluetu plukovníka Kaina, došlo mu, že jeho učitel teď není sám. Stál vedle něj někdo další. Někdo menší. Student, uvědomil si Chris.

Když doběhl blíž, uvědomil si, o koho jde. Malcolm původně sledoval Chrise z okna a teď se přišel podívat přímo ven.

Chris zatnul zuby. Nechtěl, aby se Malcolm bavil s plukovníkem Kainem. Plukovník byl jeho mentor!

Zrychlil. Bolest v boku byla jako bodání nožem. Plíce ho pálily, ale on tomu nevěnoval pozornost.

Konečně doběhl až k plukovníkovi. Když brzdil, odletěly mu kusy bláta přímo na Malcolmovy kalhoty.

Plukovník Kain se zatvářil překvapeně. Stiskl tlačítko stopek.

„Tohle bylo zatím tvé nejrychlejší kolo, Christophere,“ pronesl s podtónem hrdosti v hlase. Podíval se na Malcolma a pak znovu na Chrise. „Předpokládám, že trocha konkurence ti nejspíš prospěje.“

Chris se zhluboka nadechl, přičemž ho neskutečně bolely plíce.

„Konkurence?“ vykoktal. „Jak to myslíte?“

Plukovník Kain už byl očividně rozhodnutý. „Malcolm mi řekl o vaší poslední misi. Dobrovolně se přihlásil, že se k tobě přidá na té další. Chtěl jsem ho odmítnout, ale když vidím, jak moc dokážeš zrychlit, když máš konkurenci, rozhodl jsem se ho přijmout.“

„Ne!“ vykřikl Chris. To poslední, po čem toužil, bylo, aby mu Malcolm ukradl slávu. Aby k sobě přitáhl pozornost. „Profesorka Obsidiánová to svěřila mně. Malcolm ji zklamal. Teď mám vést já.“

Plukovník ho ale neposlouchal. Přešel ke straně pozemku, kde leželo výcvikové vybavení a boxerské rukavice. Sebral pár červených rukavic.

„Tady,“ řekl a předal je Chrisovi. Další pak podal Malcolmovi. „Uvidíme, jak se vám povede v souboji.“

Chris tomu nemohl uvěřit. Tohle měla být jeho příležitost zazářit! A teď se mu do ní vecpal Malcolm. Ten pitomec způsobil polovinu problémů, které čelili na poslední misi. To, že ho vzali i do téhle, byl hrozný nápad! Musel ho seřezat tak, aby se už nezvedl a nemohl pokračovat.

S pohledem upřeným na Malcolma si Chris utáhl rukavice. Studený déšť stále padal, ale on už ho téměř necítil. Jeho pozornost se soustředila na Malcolma. Na to, aby mu nakopal zadek.

Malcolm si nasadil rukavice a pak jimi o sebe udeřil. Očividně Chrisovi vyhrožoval. Usmál se tím svým příšerným, ubohým úsměvem. Chris přimhouřil oči.

„Poslední na nohou vyhrává,“ oznámil plukovník Kain. „Boj!“

Malcolm neztrácel čas. Vrhl se ke Chrisovi, jako by na tu šanci čekal celý život.

Chris zaujal obranný postoj. Mohl proti Malcolmovi využít jeho zápal. Bylo jasné, že zuří, nepřemýšlí. Chrisovi stačilo, aby ho nechal se unavit a pak ho sejmout jediným úderem.

Malcolm udeřil. Chris zvedl předloktí a snadno úder vykryl. Byl to ubohý první pokus.

Malcolm to zkusil znovu, tentokrát rychlý levý hák. Chris to ale čekal. Znovu ho zablokoval. Tentokrát odpověděl i úderem na Malcolmův nekrytý bok.

„Uf!“ vydechl Malcolm.

Bláto bylo kluzké a on zakolísal. Chris si rychle uvědomil, že tohle je jeho příležitost. Na kluzkém blátě cvičil už hodiny a tak si připadal jistější. Malcolm měl co dělat, aby se udržel na nohách.

Chris věděl, že musí využít Malcolmovy nepozornosti.

Udělal dva dlouhé kroky a soustředil se na Malcolmovo nekryté rameno. Vložil do úderu celou svoji váhu. Jeho pravá pěst zasvištěla vzduchem.

Malcolm se ale náhle pohnul a v posledním okamžiku uhnul. Místo zásahu do jeho ramene proletěla Chrisova pěst kolem a za ní i jeho tělo.

Zakolísal. Udělal velkou chybu. Přepočítal se.

Ucítil prudkou ránu za pravé ucho. Čelistí, krkem i tváří mu projela pálivá bolest. Začalo mu zvonit v uchu.

Dezorientovaný Chris kolem sebe zavířil rukama. Snažil se najít Malcolma. Ten se ale musel pohnout za něj, protože Chris viděl jen bláto a padající déšť.

Napršelo mu do očí, takže toho viděl ještě míň. Pak ucítil další drtivý úder zezadu do hlavy. Tentokrát tak prudký, až mu scvakly zuby. Před očima se mu roztančily černé hvězdy.

Bil kolem sebe. Zoufale se snažil najít Malcolma, zasáhnout ho alespoň jedním úderem. Ale nedařilo se mu. Máchal rukama naprázdno. Zastyděl se.

Schytal třetí zásah. Tentokrát do krku. Bolest byla tak příšerná, až mu vyhrkly slzy do očí.

S lapáním po dechu dopadl koleny do rozmáčené země. Pak se zhroutil na bok, nedokázal se udržet vzpřímeně. Kašlavě lapal po dechu. Do pusy se mu dostalo bláto.

Pak si vedle sebe všiml Malcolmových nohou. Když vzhlédl, viděl, jak se chlapec na pozadí dešťových kapek ďábelsky usmívá.

Pak se nad ním sklonil plukovník Kain a probodl ho pohledem.

„Ano,“ pronesl a pokýval hlavou. „Myslím, že z vás bude dobrý tým.“

Oliver cítil ten podivný pocit, který vždy doprovázel cestu portálem. Ať už podobných cest absolvoval, kolik chtěl, stále si na něj ještě nezvykl. Bylo to, jako by ho někdo rozebral na jednotlivé atomy a pak zase složil.