Blake Pierce - Pronásledování

"Mami, kde jsi?"

Zoufalství bodalo Riley u srdce. Věděla, že April je zavřená někde v této ďábelské temnotě. Byla týrána bezcitným monstrem.

"Já jsem tady," zavolala Riley. "Už jdu. Mluv dál, abych tě mohla najít."

"Já jsem tady," volala April.

Riley se plazila tím směrem, ale o chvíli později zaslechla hlas své dcery promluvit z jiného směru.

"Já jsem tady."

Pak se hlas rozléhal temnotou.

"Já jsem tady ... Já jsem tady ... Já jsem tady ..."

Nebyl to pouze jeden hlas a nebyla to jen jedna dívka. Mnoho dívek volalo o pomoc. A ona netušila, jak se k nim dostat.

Riley se probudila ze své noční můry stiskem ruky. Usnula, přitom držela April za ruku, a April se nyní začínala probouzet. Riley se posadila zpříma a pohlédla na svou dceru, ležící v posteli.

Obličej April byl stále poněkud nezdravý a bledý, ale její ruka byla silnější a už nebyla studená. Vypadala mnohem lépe, než včera. Noc na klinice jí velmi prospěla.

April se podařilo zaostřit oči na Riley. Pak vytryskly slzy, jak Riley očekávala.

"Mami, co kdybys nepřišla?" Řekla April přiškrceným hlasem.

Riley cítila, jak ji pálí oči. April tutéž otázku položila už nespočetně krát. Riley si ani nemohla odpověď představit, natož ji vyřknout nahlas.

Riley zazvonil mobilní telefon. Viděla, že to je Mike Nevins, forenzní psychiatr, který byl také její dobrý přítel. Riley dostal z mnoha osobních krizí a s radostí pomáhal i s touto.

"Jen volám, jak se daří," řekl Mike. "Doufám, že jsem tě nezastihl nevhod?"

Riley byla ráda, že slyší Mikův přátelský hlas.

"Vůbec ne, Miku. Díky za zavolání.

"Jak se jí vede?"

"Myslím, že lépe."

Riley netušila, co by si počala bez Mikovy pomoci. Poté, co včera Riley dostala April od Joela, následoval blázinec se záchrannou službou, lékařským ošetřením a policejními zprávami. Včera večer Mike zařídil, aby April umístili sem, do zdravotního a rehabilitačního centra Corcoran Hill.

Bylo to tu mnohem hezčí, než v nemocnici. I s veškerou potřebnou technikou byl pokoj atraktivní a pohodlný. Riley skrze okno viděla stromy na dobře udržovaném prostranství.

Právě v ten moment vstoupil do místnosti doktor April. Když vstoupil doktor Ellis Spears, vlídně vyhlížející muž s mladistvou tváří, ale několika šedými vlasy, telefonát ukončili.

Dotkl se Apriliny ruky a zeptal se, "Jak se cítíš?"

"Ne moc dobře," řekla.

"No, dopřej si čas," řekl. "Budeš v pořádku. Paní Paige, mohl bych si s vámi promluvit?"

Riley přikývla a následovala ho do haly. Doktor Spears se letmo podíval na nějaké informace na své podložce se svorkou.

"Heroin už je teď téměř pryč z její soustavy," řekl. "Ten chlapec jí dal nebezpečnou dávku. Naštěstí z krevního oběhu odchází rychle. Není pravděpodobné, že bude mít další fyzické abstinenční příznaky. Bolest, kterou právě teď prožívá, je spíše emotivní, než fyzická."

"Bude ...?" Riley se nedokázala přinutit dokončit tu otázku.

Naštěstí doktor pochopil, co si přeje vědět.

"Mít recidivu nebo mít touhu? To je těžké říct. Užívání heroinu poprvé může vytvořit nádherný pocit – jako nic jiného na světě. V tuto chvíli není závislá, ale pravděpodobně ten pocit nezapomene. Vždy bude existovat nebezpečí, že ji to bude lákat zpátky k silným pocitům, které to vyvolalo."

Riley pochopila, co se jí doktor snaží říct. Od nynějška bude životně důležité, aby se April držela stranou od možnosti užívání drog. Byly to děsivé vyhlídky. April nyní přiznala, že kouřila marihuanu a brala prášky – některé byly zřejmě léky proti bolesti na předpis, velmi nebezpečné opioidy.

"Doktore Spearsi, já—"

Riley měla chvíli problémy utvořit otázku, která jí vytanula na mysl.

"Nechápu, co se stalo," řekla. "Proč by udělala něco takového?"

Doktor se na ni soucitně usmál. Riley hádala, že tuto otázku slyšel poměrně často.

"Útěk," řekl. "Ale já nemluvím o kompletním úniku od života. Ona není ten druh uživatele. Ve skutečnosti si nemyslím, že je od přírody uživatel. Jako všichni teenageři má impulsivní sebeovládání. To je prostě záležitost nezralého mozku. Opravdu se jí líbilo krátkodobé opojení, které jí drogy poskytly. Naštěstí neužila tolik, aby si sama způsobila nějaké trvalé poškození."

Doktor Spears se na chvíli tiše zamyslel.

"Její zkušenost byla neobyčejně traumatizující," řekl. "Mluvím o tom, jak se ji ten kluk snažil sexuálně zneužít. Jen ta samotná vzpomínka by mohla stačit na to, aby se nadobro stranila drogám. "Ale je také možné, že emocionální úzkost může být nebezpečným spouštěčem."

Riley zabolelo u srdce. Emoční stres se zdál být v těchto dnech nevyhnutelným faktem rodinného života.

"Musíme ji pár dní sledovat," řekl doktor Spears. "Poté bude potřebovat hodně péče, odpočinku a pomoci s analýzou sebe sama."

Lékař se a pokračoval a pokračoval ve své obchůzce. Riley stála v hale, cítila se sama a ustaraně.

To je to, co se také stalo Jilly? říkala si. Mohla April skončit stejně jako to zoufalé dítě?

Před dvěma měsíci ve Phoenixu, v Arizoně, Riley zachránila od prostituce dívku, ještě mladší než byla April. Mezi nimi se vytvořilo zvláštní emocionální pouto a Riley se snažila zůstat s ní v kontaktu po jejím umístění v azylovém domě pro dospívající. Ale před několika dny Riley oznámili, že Jilly utekla. Riley se nemohla vrátit do Phoenixu, a proto vyslala agenta FBI, aby pomohl. Věděla, že jí ten muž byl zavázán a očekávala, že se dnes ozve.

Mezitím byla Riley alespoň tam, kde ji April potřebovala.

Zamířila zpět do pokoje své dcery, když náhle v chodbě zaslechla, jak někdo volá její jméno. Otočila se a uviděla ustaranou tvář svého bývalého manžela, Ryana, který se k ní blížil. Když mu včera volala, aby mu řekla, co se stalo, byl v Minneapolis a pracoval na soudním případu.

Riley byla překvapena, že ho vidí. Ryanova dcera byla na jeho seznamu priorit až někde dole – daleko pod právnickou profesí a mnohem níž, než svoboda, kterou si teď užíval jako starý mládenec. Pochybovala, že se vůbec ukáže.

Ale nyní se vrhl k Riley a objal ji, jeho tvář byla plná obav.

"Jak je jí? Jak je jí?"

Ryan opakoval otázku, nenechával Riley prostor pro odpověď.

"Bude v pořádku," podařilo se Riley konečně říct.

Ryan se vymanil z objetí a podíval se na Riley s výrazem utrpení.

"Je mi to líto," řekl. "Je mi to tak líto. Říkala jsi, že má April problémy, ale já jsem neposlouchal. Měl jsem tu pro vás obě být."

Riley nevěděla, co říci. Omlouvat se nebyl Ryanův styl. Ve skutečnosti čekala, že přijde s haldou obviňování za to, co se stalo. To byl běžný způsob, jakým řešil rodinné krize. Zdá se, že to co se právě stalo April bylo dost hrozné i pro něj. Jistě už mluvil s doktorem a celý ten hrozný příběh si vyslechl.

Ukázal hlavou směrem ke dveřím.

"Můžu ji vidět?" zeptal se.

"Samozřejmě," řekla Riley.

Riley stála ve dveřích a sledovala, jak Ryan spěchal k Aprilině posteli a vzal ji do náruče. Chvíli svou dceru pevně držel. Riley si pomyslela, že viděla jak se jeho záda nadzvedla vzlykem. Pak si sedl vedle April a držel ji za ruku.

April se znovu rozplakala.

"Ach, tati, já jsem to tak zpackala," řekla. "Víš, chodila jsem s jedním klukem –"

Ryan se dotkl jejích rtů, aby ji utišil.