Morgan Rice - Moře Štítů

Matus se zamračil.

„A to ti nevadí, že té dívce zlomí srdce? Ať už je to kdokoli.“

Stara se zachmuřila, tohle slyšet nechtěla.

„Reece mě miloval mnohem déle, než tu novou holku.“

Matus se ale nevzdal.

„A co všechny ty plány týkající se království? Uvědomuješ si, že to není jen nějaká svatba? Je to politické divadlo. Představení pro davy. Gwendolyn je královna a je to i její svatba. Celé království i lidé ze vzdálených zemí tam budou, aby to sledovali. Co se stane, až Reece svoji svatbu odvolá? Myslíš, že to královna jen tak přejde? Že to přejdou všichni MacGilové? V celém Prstenu propukne zmatek. Všechny je na nás poštveš. Opravdu za to tvoje vášně a touhy stojí?“

Stara hleděla na Matuse chladným pohledem.

„Naše láska je silnější a důležitější než jakékoli divadlo. Než jakékoli království. Ty to nepochopíš. Nikdy jsi nemiloval tak, jako se milujeme my.“

Teď zrudl Matus. Zavrtěl hlavou, očividně ho rozzuřila.

„Děláš tu nejhorší chybu svého života,“ řekl. „A stejně tak i Reecova života. Všechny nás stáhneš s sebou. Tvé rozhodnutí je bláznovské, dětinské a sobecké. Tvoje dětinská láska měla zůstat v minulosti.“

Matus si podrážděně povzdechl.

„Napíšeš Reecovi zprávu a pošleš ji po dalším sokolovi. Řekneš mu, že sis to rozmyslela. Řekneš mu, ať si vezmu tu druhou dívku, ať už je to kdokoli.“

Stara cítila, jak se jí zmocňuje vztek na bratra. Vztek silnější, než kdy cítila.

„Mluvíš úplně mimo,“ řekla. „Nesnaž se mě poučovat. Nejsi můj otec. Jsi můj bratr. Ještě jednou se mnou zkus mluvit tímhle způsobem a už se mnou nikdy mluvit nebudeš.“

Matus na ni omráčeně zíral. Stara s ním takhle nikdy nemluvila. A cítil, že to myslela vážně. Její city k Reecovi byly mnohem hlubší, než pouto k bratrovi. Byly mnohem hlubší a silnější než cokoli jiného v jejím životě.

Matus byl v šoku, urazila ho. Nakonec se otočil a zmizel ze střechy.

Stara se obrátila a znovu se zadívala na moře. Doufala, že uvidí alespoň nějakou stopu po Reecově lodi. Věděla ale, že je dávno pryč.

Reece, pomyslela si. Miluji tě. Drž se plánu. Ať už budeš čelit jakékoli překážce, pokračuj dál. Zůstaň silný. Odvolej svatbu. Udělej to pro mě. Pro nás.

Stara zavřela oči a sevřela ruce v pěsti. Modlila se a prosila každého boha, kterého znala, aby měl Reece dost sil a vše zvládl. Aby se k ní dokázal vrátit. Aby byli konečně spolu, jen oni dva.

Ať už to bude stát cokoli.

Karus a Paulus, dva Tirovi synové, kráčeli rychle po točitých kamenných schodech. Sestupovali stále hlouběji a hlouběji k žaláři, kde byl držen jejich otec. Nenáviděli tu potupu, kterou jim přinášel sestup na takové místo jen proto, aby mohli vidět svého otce. Velkého válečníka, který byl právoplatným králem na Horních ostrovech. Přísahali si, že se pomstí.

Tentokrát ale přinášeli novinky, které mohly naprosto vše změnit. Zprávy, díky kterým mohli zase doufat.

Karus s Paulem pochodovali přímo k vojákům stojícím na stráži před vězením. Přímo k mužům, o kterých věděli, že jsou loajální ke královně. Zastavili před nimi a zrudli ponížením. Nesnášeli to, že se museli ptát na svolení, aby mohli vidět svého otce.

Gwendolynini muži si je prohlíželi, jako kdyby se nemohli rozhodnout, a pak na sebe vzájemně kývli a udělali krok kupředu.

„Zdvihněte ruce,“ přikázali Karovi s Paulem.

Karus i Paulus udělali to, co jim bylo nařízeno, s rozhořčením mohli jen přihlížet, jak je odzbrojují.

Teprve pak strážní odemkli železnou bránu a pomalu ji otevřeli. Pustili Kara s Paulem dovnitř, zabouchli za nimi a opět uzamkli zámky.

Karus i Paulus věděli, že mají jen krátkou chvíli. Otce směli navštívit jen jednou za týden a návštěva trvala vždy jen několik minut. Tak to bylo už od doby, kdy ho uvěznili. Za několik minut jim královnini muži přikážou, aby odešli.

Došli na konec dlouhé chodby žaláře, všechny cely byly prázdné. Tam dole byl jen jejich otec. Přímo ve starobylém vězení. Konečně došli k poslední cele na levé straně, která byla jen matně osvětlená mihotající se pochodní na zdi. Došli k mříži a nahlédli dovnitř. Pohledem hledali otce.

Tirus pomalu vystoupil z temného kouta cely a přistoupil k mřížím. Díval se na ně rezignovaným pohledem, tvář měl vyhublou a vousy neupravené. Ve tváři se mu zračil smutek muže, který věděl, že už nespatří denní světlo.

Karovi s Paulem pukalo srdce, když viděli, v jakém stavu je jejich otec. Jejich odhodlání najít způsob, jak ho osvobodit, se ještě zvýšilo. Stejně tak odhodlání pomstít se Gwendolyn.

„Otče,“ řekl Paulus s nadějí v hlase.

„Neseme naléhavé zprávy,“ pronesl Karus.

Tirus na ně dál hleděl, ale zdálo se, že mu v očích zaplál plamínek naděje.

„Sem s nimi,“ zavrčel.

Paulus si odkašlal.

„Zdá se, že se naše sestra znovu zamilovala do bratrance, do Reece. Naši špehové nám řekli, že se ti dva chtějí vzít. Reece chce zrušit svoji svatbu na pevnině a vzít si místo původní nevěsty Staru.“

„Musíme najít způsob, jak to zastavit,“ pronesl Karus rozhořčeně.

Tirus na ně dál hleděl, jeho výraz se nezměnil, ale oba bratři viděli, jak jeho oči kmitají ze strany na stranu a že přemýšlí.

„Musíme to zastavit?“ pronesl pomalu Tirus. „A pročpak to?“

Bratři na otce zmateně pohlédli.

„Proč?“ zeptal se Karus. „Přece nemůžeme dopustit, aby se naše rodina spojila s Reecovou. To by hrálo přímo královně do ruky. Naše rodiny by se spojily a ona by získala úplnou kontrolu nad vším.“

„Přišli bychom tak i o poslední kousek nezávislosti, který nám ještě zbyl,“ přisadil si Karus.

„Začínají svoje plány realizovat,“ dodal Karus. „A my musíme najít způsob, jak je zastavit.“

Čekali na odpověď, ale Tirus jen pomalu zavrtěl hlavou.

„Hloupí, hloupí kluci,“ řekl pomalu temným hlasem. Znovu a znovu při tom vrtěl hlavou. „Proč jsem jen vychoval tak hloupé kluky? Copak jsem vás za ty roky nic nenaučil? Pro stromy nikdy nevidíte les.“

„Nerozumíme, otče.“

Tirus se zašklebil.

„A to je přesně důvod, proč jsem tam, kde jsem. To je důvod, proč teď nevládnete. Překazit tohle spojení by byla ta nejhloupější věc, kterou jste kdy udělali. Nejhorší věc, která by se našim ostrovům mohla stát. Pokud by si Stara vzala Reece, byla by to ta nejlepší věc, která by nás všechny mohla potkat.“

Bratři se na sebe zmateně podívali. Nerozuměli, co tím otec sleduje.

„Nejlepší? Jak to?“

Tirus si netrpělivě povzdechl.

„Pokud by se naše rodiny spojily, nemohla by mne tu Gwendolyn držet jen tak ve vězení. Neměla by jinou možnost, než mě propustit. Všechno by se tím změnilo. Nepřišli bychom o moc. Naopak bychom ji získali. Byli bychom právoplatnými MacGily, ze stejného rodu jako ti na pevnině. Gwendolyn by nám byla zavázaná. Copak to nechápete?“ zeptal se. „Dítě Reece a Stary by bylo dítě jejich rodu stejně tak, jako našeho.“

„Ale otče, není to přirozené. Jsou bratranec a sestřenice.“

Tirus zavrtěl hlavou.

„Politika není přirozená, synu. Ale k tomuhle spojení dojde,“ trval na svém Tirus. V hlase mu znělo odhodlání. „A vy dva uděláte, co bude ve vašich silách, aby k němu došlo.“