Милан Кундера: Žert

tohoto světa (a jaký je to tedy domov, není-li z tohoto světa?), že to, jak tu

zpíváme a hrajeme, je jenom vzpomínka, památka, obrazné uchování

čehosi, co už není, a cítil jsem, jak pevnina tohoto domova mi klesá dolů pod

nohama, jak se propadám, jak držím klarinet u úst a propadám se dolů do

hloubi let, do hloubi staletí, do nedohledné hloubi (kde láska je láskou,

bolest bolestí), a říkal jsem si s údivem, že můj jediný domov je právě toto

propadání, tento hledavý a touživý pád, a oddával jsem se mu tedy dál,

zakoušeje sladkou závrať.

Potom jsem pohlédl na Jaroslava, abych si ověřil na jeho tváři, zda

zůstávám ve své exaltaci osamocen, a všiml jsem si (jeho tvář ozařovala

lucerna zavěšená v koruně lípy nad námi), že je velice bledý; všiml jsem si,

že už přestal do své hry prozpěvovat, že má sevřené rty; že jeho bojácné oči

se staly ještě polekanější; že v melodii, kterou hraje, se ozývají falešné tóny;

a že ruka, v níž drží housle, mu poklesává dolů. A potom najednou přestal

hrát a sedl si na židli; přiklekl jsem k němu. "Co je ti?" ptal jsem se ho; tekl mu po čele pot a rukou se držel za levou paži nahoře u ramene. "Hrozně mě

bolí," řekl. Ostatní si neuvědomovali, že je Jaroslavovi špatně, a zůstávali ve

svém hudebním transu bez prvních houslí a bez klarinetu, jejichž odmlky

využil cimbalista, aby dal vyniknout svému nástroji, doprovázenému teď jen

kontra houslemi a basou. Přistoupil jsem ke kontrášovi (pamatoval jsem si,

že mi ho Jaroslav představil jako lékaře) a zavolal jsem ho k Jaroslavovi.

Hrál ted' jen cimbál s basou, zatímco kontráš vzal Jaroslava za zápěstí levé

mky a dlouho, velice dlouho je držel; pak mu nadzvedl víčka a pozoroval mu

oči; pak se dotkl jeho zpoceného čela. "Srdce?" zeptal se. "Ruka a srdce,"

řekl Jaroslav a byl zelený. Ted' už si nás všiml i basista, opřel basu o lípu a

šel k nám, takže zněl už jen cimbál, protože cimbalista nic netušil a byl

št'asten, že hraje sólo. "Zavolám do nemocnice," řekl kontráš. Přistoupil

jsem k němu: "Co je to?" "Má úplně nitkovitý puls. Ledový pot. Bude to

infarkt." "Sakra," řekl jsem. "Neboj se, vylíže se z toho," utěšil mne a dal se rychlým krokem k budově restaurace. Proplétal se mezi lidmi už značně

opilými, kteří si vůbec nevšimli, že naše kapela přestala hrát, protože byli

zcela zaujati sami sebou, svými pivy, žvásty a urážkami, které v opačném

koutě zahrady vyústily ve rvačku.

Ted' už i cimbál utichl a všichni obklopili Jaroslava, který pohlédl na mne

a řekl, že je to všechno tím, že jsme tu zůstali, že tu nechtěl zůstat, že chtěl

jít do polí, zvlášť když já jsem přišel, zvlášť když já jsem se vrátil, že jsme si

mohli v přírodě krásně hrát. "Nemluv," řekl jsem mu, "potřebuješ úplný

klid," a pomyslil jsem na to, že se sice z infarktu pravděpodobně vylíže, jak

předpověděl kontráš, ale že to už potom bude docela jiný život, život bez

vášnivého oddání, bez zuřivého hraní v kapele, život pod patronátem smrti,

druhý poločas, poločas po porážce, a přepadl mne pocit (nemohl jsem v té

chvíli nijak změřit jeho oprávněnost), že osud často končívá daleko před

smrtí, že moment konce osudu není totožný s momentem smrti, a že

Jaroslavův osud je u konce. Zavalen velikou lítostí pohladil jsem ho po jeho

olysalém temeni, po jeho smutných dlouhých vláscích přikrývajících pleš a

uvědomil jsem si s úlekem, že má cesta do rodného města, v němž jsem

chtěl zasáhnout nenáviděného Zemánka, končí tím, že držím na rukou

zasaženého kamaráda (ano, viděl jsem v té chvíli sám sebe, jak ho držím v

námčí, jak ho držím a nesu, nesu ho, velkého a těžkého, jako bych nesl své

vlastní nejasné provinění, viděl jsem se, jak ho nesu lhostejným davem a jak

přitom

pláču).

Stáli jsme tak kolem něho asi deset minut, pak se objevil znovu kontráš,

dal nám znamení, my jsme Jaroslavovi pomohli vstát, a podpírajíce ho,

zvolna jsme ho vedli hlučící vřavou opilých výrostků na ulici, kde s

rozžatými světly čekal bílý vůz sanitky.

____________________________________________________

___________

Dopsáno 5. prosince 1965

[Žatva] SVAZEK 325

____________________________________________________

___________

MILAN KUNDERA

ŽERT

____________________________________________________

___________

Obálku a vazbu navrhl Václav Požárek

Foto na předsádce od Pavla Koska

Vydal jako svou 2699. publikaci

Československý spisovatel

v Praze roku 1967

Odpovědný redaktor Arno Linke

Vytiskl Tisk, n. p., Brno, provoz 2

Stran 296. AA 15,86, VA 16,63. 601/22/865

1. vydání, náklad 30 000 výtisků

13/33. D-02*70019

22-047-67

Kčs 19,-